Z Čáslavské Japonci šíleli. Získá si je i gymnastický talent Holasová?

„Gymnastika je součástí mě, bez pohybu jsem ztracená.“ Sportovní gymnastka Aneta Holasová se v Tokiu chystá zúročit roky intenzivního tréninku, který běžnému člověku musí připadat jak z jiného světa. „Trénuju šestkrát týdně, většinou dvoufázově,“ říká s klidem a zarputilostí v očích. Koneckonců ochota dřít, svědomitost a obrovská dynamická síla v nohou jsou i podle trenéra Jirky Fiřta její největší zbraně. Olympijský závod bude úplně jiný, než to, co dvacetiletá reprezentantka dosud zažila. Cíl je jasný – předvést nejlepší výkon kariéry.

Říká se, že gymnastika je základ všech ostatních sportů. Na tom se Aneta Holasová se svým trenérem, Jiřím Fiřtem, rozhodně shodnou: „Je to skvělá průprava na cokoliv, člověk se naučí cítit a ovládat vlastní tělo, což trvá spoustu let práce“. Tolik, že Aneta se cvičením začínala už ve čtyřech. Jak sama říká, nejdřív je to hlavně o zábavě: „Když jsem byla malá, tak mě bavilo řádit v tělocvičně, lézt po tyči, prolézat opičí dráhy, překážky… bavilo mě asi všechno.“ Nadšení dětí z pohybu motivuje v trenérské práci i Jiřího, když vypráví, jak krásné je vidět radost v očích dětí, kterým se poprvé povede nový pohyb. Ať už je to stojka, kotoul nebo třeba přeskok.

Jak se z nadšeného dítěte stane špičková gymnastka se vstupenkou na olympijské hry? „Mám radost z každého zlepšení, z dílčích úspěchů, je pro mě důležitý se pořád posouvat. Na tréninku chci vždycky splnit přesně to, co jsem si před ním stanovila. Řídím se heslem, že tvrdá a poctivá práce se vyplatí,“ vypočítává Aneta.

Za mě je gymnastika krásný sport. Hezky vypadající lidé nádherným způsobem ovládají svá těla.

A že v gymnastice je, na čem pracovat. Vrcholová příprava je mimořádně pestrá a cvičenec musí zvládnout celé spektrum činností: „Není to jenom cvičení na nářadí v tělocvičně, ale běhání pro lepší kondici i výdrž, posilovna a funkční trénink s činkami, jízda na inlinech a v neposlední řadě balet,“ popisuje Jiří Fiřt skladbu tréninku své svěřenkyně. Balet má Aneta dvakrát týdně. Pomáhá jí pracovat na estetice, ladnosti a sebevyjádření, které tvoří základní pilíře a hodnoty gymnastiky.

Právě kombinace estetiky a fantastické sportovní výkony přivádí podle Jiřího Fiřta fanoušky tohoto sportu v úžas: „Za mě je gymnastika krásný sport. Hezky vypadající lidé nádherným způsobem ovládají svá těla. Do toho na sobě mají krásné kostýmy, holky jsou pěkně namalované, ten pohled na ně je nádherný. Je to show, trochu divadlo, musíte zaujmout rozhodčí. Proto jsou nejen na olympiádě plné haly.“

Prostná, přeskok, kladina a bradla – čtyři disciplíny, které dokonale prověří všestrannost sportovce. Jaký vztah k nim Aneta má? „Nejvíc mi sedí akrobatické a skokanské disciplíny. Mám sílu v nohou a dobrý odraz. Nejhorší jsem asi na bradlech. Každá disciplína má něco. Prostná je náročná na vytrvalost, sestava trvá minutu třicet, děláte salta, piruety. Kladina je zase pořádně úzká, má jen 10 centimetrů, takže se projeví stres. Na bradlech si zase vůbec neodpočinete, pořád se musíte držet ve vzduchu. A přeskok? To je všechno nebo nic. Kratičká záležitost. Rozeběh, odraz, salto, pirueta. Trvá to zlomek vteřiny a potřebujete maximální koncentraci.“

Vztah trenéra a svěřence je v gymnastice možná těsnější než v jiných sportech. „Jsme tandem, musíme si maximálně věřit. Je tu psychická, ale i fyzická důvěra. Když se zkouší něco nového, trenér svěřenci dopomáhá, při těžkých cvicích ho pak chytá, zachraňuje od zranění a ublížení na zdraví,“ popisuje Jiří svou úlohu. „Když mě Aneta a její rodiče požádali o spolupráci, nedalo se odmítnout. Podívám se na ní a vidím radost z pohybu, chuť se zlepšovat a velký cíl. Gymnasté mají obrovskou odvahu.“

Nebojácnost si Aneta na cestu do Tokia určitě přibalí, olympiáda je jejím snem už od mala. „Nejvíc se těším na potkávání s nejlepšími sportovci z Česka i ze světa. Nemám favority, budu fandit všem. Chci předvést maximum, nejlepší výkon kariéry. Medaile obecně jsou bonus, ale musím vědět, že jsem ukázala vše, na co mám natrénováno.“ Jiří Fiřt, sám účastník her v Atlantě, tuší, že olympijskému závodu se nic nevyrovná: „Semele vás to. Člověk ví, že je to výjimečná chvíle. Ani ne jednou za čtyři roky, pro většinu sportovců jednou za život.“ Proto je dnes součástí přípravy práce na psychické odolnosti a mentální coaching.

„Představuju si olympijské kruhy, hodně velkou zodpovědnost, tak snad nebudu víc nervózní než normálně. Po kvalifikaci jsem tomu nejdřív nevěřila, pak začala mít radost, pak se olympiáda odložila, ale teď se to konečně blíží,“ shrnuje Aneta svá očekávání.

„Nejen gymnastům, ale všem mladým sportovcům chci říct tohle. Věnujte se tomu, co vás baví a nenechte se odradit špatnými dny. Jsou to ty, co vás nejvíc posunou. Neztrácejte vůli, ani motivaci a makejte dál,“ hecuje Aneta Holasová další generace. 

Má nadějná gymnastka nějaké předstartovní rituály? „Když se chci nakopnout, pustím si písničky a dám je hodně nahlas. Nemám nějakou konkrétní, ale vždycky mi to pomůže. Hudba je i součástí gymnastiky, cvičím na ni.“

V Tokiu Holasové návrat po zranění vyšel, přestože do finále nepostoupila. „Jsem velice spokojená. Jsem ráda, jak jsem to zvládla, a mám z toho radost,“ usmívala se česká gymnastka, která dostala od rozhodčích celkem 47,132 bodu. „Jsem ráda, že po všech těch složitých věcech jsem sem vůbec mohla odjet. A teď jsem ještě radši, že jsem předvedla sestavy, které jsem chtěla.“