Zvítězit nad nespoutaným živlem. Vodní slalomářka Fišerová do toho jde po hlavě. (VIDEO)

Splnila si sportovní sen. Vodní slalomářka Tereza Fišerová se kvalifikovala na vytoužené hry v Tokiu. „Vyjet si olympijské místo bylo to nejtěžší. Člověk musí od samého začátku, kdy na té vodě začne jezdit a poprvé na ni sedne, vidět ten cíl a jít si za ním tak dlouho, dokud si to nesplní. Jako já,“ říká usměvavá sportovkyně, která na sobě tvrdě maká, ale za profesionálku se nepovažuje.

Bez lásky by nemohla svůj sport dělat. Přestože je úspěšnou reprezentantkou, bere Fišerová vodní slalom hlavně jako svůj koníček. „Já to pořád dělám pro zábavu, nechci mít v sobě to, že jsem profi jezdec. Chci to všechno dělat na maximum, dávat tomu veškerý svůj čas, ale nikdy se úplně nemůžu považovat za profesionálního jezdce, protože to pak přechází v něco úplně jiného. Dělám to tak, jako když si děti hrají na pískovišti,“ usmívá se rodačka z Roudnice nad Labem.

Letos v květnu získala stříbro na mistrovství Evropy v italské Ivreji, v červnu bronz na závodě Světového poháru v pražské Troji. Ačkoliv bude patřit k velkým kandidátkám na medailové umístění v Tokiu, sama o útoku na nejvyšší příčky mluvit nechce.

Když jí to náhodou nevyjde a je někde trochu mimo stopu, tak je schopná se zabejčit a dohnat to zarputilostí. Je odvážná.

Fišerová se totiž nerada zbytečně stresuje a hlavně si chce užívat a mít radost z toho, co dělá. „Mojí největší motivací je to, že mě baví, co dělám. To je to nejdůležitější. Když se člověk může živit tím, co ho i baví, je to skvělé. Proto tomu vždycky budu dávat 100 procent,“ zdůrazňuje žena, která se celý život řídí mottem: „Lepší mrtvej frajer, nežli živej sráč.“ Prostě do toho jde naplno – olympijsky.

To potvrzuje i Terky trenér Lukáš Kubričan. „Je to silový typ, ale také tu vodu trochu cítí. Když jí to náhodou nevyjde a je někde trochu mimo stopu, tak je schopná se zabejčit a dohnat to zarputilostí. Je odvážná. I když jí řeknu nějakou téměř nesmyslnou kombinaci, tak do toho jde po hlavě a chce ji zajet za každou cenu,“ vyzdvihuje kouč přednosti své svěřenkyně, která se po povedené jízdě umí odměnit.

„Odměním se ráda čokoládou, ale to trenér nerad vidí,“ šibalsky mrká třiadvacetiletá závodnice kategorie C1 směrem k tolerantnímu Kubričanovi s nímž má skvělý vztah. „On je takový člověk, který za vámi stojí a do všeho vás nutí, a to přesně potřebuju – mít nad sebou takový ten bič. To mi pomáhá. Naopak si třeba dokážeme normálně popovídat. Je to kamarádský vztah, ale umí na mě i pořádně zařvat,“ přiznává Fišerová.

Dalším faktorem, který Fišerovou naplňuje, je skvělá parta lidí kolem vodního slalomu. „Každý člověk, který se potká s vodním slalomem, zjistí, jaká je to super parta. Zažít tu pohodu, klid a žádné stresování.“

Kvalifikací na hry si česká reprezentantka splnila svůj sen. Jaké má ale další cíle? „Teď se to ve mně pořád láme. Uvidíme, na co budu mít myšlenky, když budu v Tokiu a všechno to na mě dopadne,“ vzkazuje Fišerová, která už se nemůže dočkat olympijského závodu na kanále, jež od mnohých závodníků schytává kritiku, protože jim nevyhovuje. „I když ne všichni jezdci jsou z něj úplně nadšení. Proč si lámat hlavu nad tím, že je to špatné, já si to tam užiju.“

A když se zadaří, tak z Japonska odletí s medailí na krku. To by byl pro Terezu příjemný bonus navíc. Kde by si pak cenný kov vystavila? Třeba ve svém vysněném baráčku. „Chtěla bych u něj mít zahradu, na ní tři až čtyři psy a k tomu pořád dělat to, co mě baví, takže trénovat malé děti nebo vrcholově pádlovat,“ prozradila své plány do budoucna milovnice divoké vody. „Na vodním slalomu mě nejvíc baví asi ta proměnlivost vody, to je něco neskutečného. Jenom to pozorovat, jak se ta voda hýbe.“

Tak ať je ti Terezo nespoutaný živel v Tokiu nakloněn, a dopádluješ si pro největší životní úspěch.