Legenda českého biatlonu. Co dělá Šlesingr dva roky po ukončení kariéry?

Budou to dva roky, co biatlonista Michal Šlesingr ukončil kariéru. Nyní je technickým koordinátorem Českého biatlonového svazu, takže má na starosti zabezpečení a podporu závodníků a týmů, a připouští, že fungovat bez malorážky na zádech se musí pořád ještě učit.

„Myslel jsem si, že budu mít času víc, ale mám pocit, že ho mám míň,“ vypráví trojnásobný medailista z mistrovství světa, který pocení na trati vyměnil za mravenčí práci v kanceláři. Co tím veterán, přezdívaný Boušek, přesně myslí? „Mám určitý deficit v organizování času. Během sportovní kariéry člověk moc organizovat nemusí, život má nalajnovaný. Venku ze závodního světa jsem chvíli a ještě pořád v tom nejsem dokonalý. Učím se organizovat sám sebe,“ prozrazuje na sebe Šlesingr.

Po čtyřech olympiádách, jichž se s biatlonovou reprezentací zúčastnil, má letos trochu jiné starosti. „Při přípravě olympiády jsem já osobně jenom přicmrndával. To měli na sobě naložené Evička Kupilíková s Ondrou Rybářem,“ zmiňuje Šlesingr generální sekretářku a sportovního ředitele českého biatlonu.

Ono dát pět ran v klidu je něco trochu jiného než v závodním tempu.

Jeho pozornost se víc upínala jiným směrem. Na dveře totiž klepe juniorské mistrovství světa v americkém Soldier Hollow, pořádané na přelomu února a března. Nachytat českou účast není jen tak.

„Tohle je náročný výlet. Neví se, co a jak bude s covidem, a kromě toho Amerika není úplně snadná země na to vzít si zbraň a přiletět tam. Bylo potřeba vybavit různá povolení, zajistit, abychom přestupovali ještě v Evropě a ne až v Americe, a do toho se do poslední chvíle neví, kdo se nominuje,“ popisuje logistické složitosti Šlesingr.

Od doby, co začala koronavirová pandemie, je jasné, že si moc příhodnou dobu pro začátky v pozici koordinátora nevybral. „Loni jsme se v tom učili šmatlat a chodit. Sice už požadavky kolem covidu máme trochu obšlápnuté z loňska, ale pořád to přináší nějaké obstrukce,“ přikyvuje mistr světa ve smíšené štafetě z roku 2015.

Nedávnou praxi závodníka ve své nové práci uplatní bohatě. Je potřeba zařídit hotel na soustředění? Pokud do ubytování bude volat Šlesingr, je pravděpodobné, že hoteliéra bude znát z některého z dřívějších pobytů. Podobně to bude s testováním materiálu pro závody – i tam ví Šlesingr velmi dobře, co je potřeba.

„Užitečné v mém případě je, že se umím vžít do kůže člena týmu, který někam cestuje. Komunikuji s lidmi, které už znám. Vím, co tým potřebuje. Mám lepší představu než člověk, který si na to nikdy nesáhl a pak by se měl snažit něco řešit,“ shrnuje Šlesingr.

Je držitelem leteckého průkazu, a když má čas, nasedne do ultralightu a vyrazí do oblak. Nebo si naopak z letadla skočí s padákem. „Zaskákat si chodím hlavně kvůli base jumpingu, aby si člověk osvěžil pohyb ve vzduchu. I na base jumping už letos došlo, a to na výletě v Itálii,“ připomíná jeden z členů památné biatlonové generace, která tento sport v Česku definitivně proslavila.

Ne nadarmo byl před časem konzultantem při natáčení seriálu Sestřičky, kde jedna z postav představovala biatlonistu. Jenom na oprašování svých vlastních dovedností už Šlesingr tolik času – a ani pomyšlení – nemá. Objet si jen tak okruh na trati, postavit se či položit se před terče a vybílit je nepotřebuje.

Nedělá to nejen proto, že zbraň po skončení kariéry vrátil, jelikož ji měl jen zapůjčenou. „Když jsme někde na střelnici, můžu si nějakou půjčit od kluků. Zastřílet si a dát si trestné kolečko už ale pro vlastní potřebu nemusím,“ směje se.

Jak na tom vlastně Šlesingr dva roky po posledním závodě se střelbou je sám prozradit nechce, jenom naznačí: „Neměl jsem extra příležitost, tak se nedá říct, jak mi to jde. Ono dát pět ran v klidu je něco trochu jiného než v závodním tempu.“

Závodění mu většinou nechybí, a dvojnásob se to týká cesty na olympiádu. „Upřímně řečeno reprezentantům tu cestu do Pekingu ani moc nezávidím,“ říká upřímně. „Za současné situace se velká část olympijské atmosféry vytratila. Je to taková demoverze olympiády… navíc ve špatné době na špatném místě,“ dodává Šlesingr.