Biatlon mě baví, ale žiju i něčím jiným, říká dvojnásobná inženýrka Davidová

Je jí teprve pětadvacet let, ale v biatlonu už toho dokázala strašně moc. Loni v únoru získala Markéta Davidová ve vytrvalostním závodu na mistrovství světa v Pokljuce zlato, nyní je na stejné trati čerstvou držitelkou malého křišťálového glóbu za celkové vítězství ve Světovém poháru. V Pekingu tak rozhodně patří k adeptkám na medaili. Rodačka z Jablonce nad Nisou si tlak nepřipouští a olympiádě ani neuzpůsobila přípravu. „S trenérem to vidíme tak, že přeci nemusíme dělat nic speciálního jenom kvůli tomu, že to je olympijská sezona. Není třeba nijak experimentovat, když víme, že to doteď docela fungovalo,“ uvedla Davidová.

Se svou drobnou postavou už od juniorských let udivovala okolí. Nenápadných 168 centimetrů na trati často pracovalo jako neúnavný motor a po závodech pravidelně pózovalo na stupních vítězů. Netrvalo dlouho a Davidová brzy dostala pozvánku do reprezentačního týmu. „Možná to tak vypadá, ale já nebyla hned od začátku nahoře. Je to vše postupný vývoj. Z každého závodu si něco vezmu. Nejvíc mě však asi formoval hned první start ve Světovém poháru v Novém Městě na Moravě. Byla jsem hozena do vody a musela plavat,“ vzpomínala.

Davidová se rozhodně neutopila. Naopak. Výsledkem byla v příští sezoně nominace na zimní olympijské hry do Pchjongčchangu, kde ve sprintu dojela na skvělém 15. místě. „Na olympiádě jsem byla hrozně překvapená, jak je tam vše obrovské. A nejvíc jsem byla udivená z jídelny, v níž byla jídla z každého koutu světa,“ zasmála se. „Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek. Navíc biatlonový areál byl relativně kousek od centra dění, takže bylo fajn, že jsme si tam mohli dojít,“ popsala Davidová, na níž si soupeřky musely začít dávat velký pozor.

Do biatlonové špičky se Davidová definitivně zařadila pod novým trenérem, Norem Egilem Gjellandem, který u ženského družstva vystřídal Zdeňka Vítka. „Ze začátku to byl trošku šok, protože norské metody jsou jiné než ty české, ale ve výsledku to funguje. Egil je hrozně fajn chlap. Do týmu vnesl společného ducha, trochu nás to víc stmeluje. Hrozně si ho vážím jako člověka i jako trenéra. Dělá to dobře, ví, jak komunikovat s holčičím týmem, což podle mě není vždycky úplně jednoduché,“ nastínila.

„Každý nový trenér sportovce posune, ukáže mu něco nového. Já měla v kariéře hrozné štěstí na lidi, na kamarády. Mám z biatlonu úplně nejlepší kamarády doteď, pořád se scházíme. Měla jsem štěstí i na trenéry, protože jsem jako malá trénovala pod Standou Řezáčem a pak si mě vzal pod křídla Jindra Šikola. Za všechno jsem fakt vděčná, to vše mě hodně posunulo, a i díky tomu jsem u toho biatlonu vydržela.“

Pozor na úlety

Ve Světovém poháru byla Davidová v sezoně 2018/19 dvakrát třetí, dvakrát druhá a v Anterselvě dokonce opanovala sprint. Konečně si vše sedlo. I její slabší disciplína: střelba. „Ta je mým největším problémem. A když se mi nepovede, tak většinou sprostě nadávám, což už párkrát bylo slyšet v mikrofonech,“ přidala pobaveně.

Dobře si však uvědomuje, že by se měla v těchto chvílích mírnit. Hlavně kvůli svému širokému fanklubu. „Vím, že mě sleduje hodně mladých holek. Jsem strašně ráda, že se ty děti takhle v někom vidí a nemusím to být ani já, ale prostě že sportují a baví je to a někdo je takhle může motivovat. Když jsem to já, tak je to pro mě ctí. Snažím se chovat tak, aby ve mně měly nějaký vzor, abych se chovala správně a nenaváděla je ke špatnému chování,“ zdůraznila.

Na sociálních sítích má Davidová poměrně velkou komunitu. Sama říká, že k tomu přispívá i její příběh s jednorožcem. „Jednou jsem si na Instagram napsala, že věřím v jednorožce a chytnul se toho novinář, který to pak začal všude psát. Nastala řetězová reakce a vzniklo z toho to, že mám doma už úplné stádo jednorožců a mám je i na zbrani, která přitom měla vypadat úplně jinak. Byla to souhra okolností, až se z toho stalo něco, co ke mně patří.“

Skupina fanoušků, která hvězdnou sportovkyni sleduje, se hojně rozrostla také loni v únoru. Markéta Davidová se totiž ve slovinské Pokljuce stala světovou šampionkou ve vytrvalostním závodě. „Já to zlato z mistrovství světa ještě moc nevstřebala. Přijde mi, že se nic nezměnilo. V ten moment jsem si to hrozně užívala, hlavně tu českou hymnu, bylo to strašně fajn. Jinak mi nepřijde, že je to nějaký velký úspěch, prostě se mi povedl jeden závod,“ řekla skromně závodnice pocházející z Janova nad Nisou.

Chtěla bych být pořád lepší a lepší, lepší než loni, aby ta forma šla nahoru, aby to nestagnovalo.

Populární Makula dává tréninku maximum, myslí však i na život po biatlonu. „Pro mě je podstatné nemít jenom ten sport. Nežiju nonstop biatlonem, potřebuju mít na práci i něco jiného. Proto pro mě byla škola jasnou volbou. Vždycky jsem chtěla být veterinářka, takže jsem po gymplu hledala, co bych kde dělala se zvířaty. Na zemědělce už jsem dodělala jednoho inženýra, ale studovala jsem dva obory, takže mě čeká ještě jedna diplomka a jedny státnice. Navíc jsem přijata na veterinu, takže možná někdy po biatlonovém životě by mě ještě čekalo tohle studium,“ prozradila.

A kdy to bude? To teď Davidová neřeší. Zatím jí stačí, když ve volných chvílích může trávit čas s milovanými koňmi. „Když k nim jdu, tak mám největší radost. Pro mě je kontakt se zvířecím světem hodně důležitý. Chodím tam relaxovat a bez toho si to nedokážu představit. Ráda se tím odměňuju,“ prohlásila.

Celé Česko si přeje, aby se odměnila také nějakou medailí na olympiádě v Pekingu. Markéta si však žádné cíle nedává. „Jedu naplno každý závod. Chtěla bych být pořád lepší a lepší, lepší než loni, aby ta forma šla nahoru, aby to nestagnovalo. Doufám, že se to zlepšování nezastaví, dokud si řeknu, že už to stačí a nezastavím ho jednou sama. Myslím si, že je tahle chvíle blízko, ale ještě nedokážu říct, jak moc blízko,“ dodala.