Král peřejí Prskavec. V Tokiu bude bojovat o poslední trůn (VIDEO)

Tokio je pro vodního slalomáře Jirku Prskavce druhá olympiáda. Od bronzu v Riu se v jeho životě změnilo skoro všechno: „Do Brazílie jsem letěl jako klučík bez toho, že bych věděl, do čeho jdu. Teď mám dva syny, skvělou rodinu. Všechno je dospělejší.“ Kajak je pro něj ale pořád stejná vášeň, kterou sdílí i se svým otcem a zároveň trenérem Jiřím Prskavcem starším: „Dřív jsme se doma s tátou o sportu bavili nonstop.“ Hodiny diskuzí a tréninku se před vrcholem sezóny budou hodit. Zvládne Jířa na olympijském kanále předvést výkon, po kterém si bude moct říct: „Sakra, nemohl jsem jet o moc líp?“

Atletický stadion je na každém mistrovství stejný. 8 drah, 400 metrů. To se o vodě a závodních kanálech říct nedá: „Žádná trať není stejná, žádné branky nejsou stejné. Vždycky někam přijedeš a musíš se adaptovat. Je to nevyzpytatelné.“ Číst vodu a zdokonalovat techniku se Jirka Prskavec učí už od svých osmi let, kdy s vodním slalomem začínal.

Jak dodává jeho trenér Jiří Prskavec starší, mistra světa a olympionika v něm ze začátku neviděl: „První krůčky ho nebavily a já ho do ničeho nechtěl nutit. Nastoupila ale manželka a řekla, že jo, že budeme jezdit. Pak se to zlomilo a už to šlo úplně samo. Když se na Jirku podívám teď, vidím ohromnou radost z toho, co dělá. Na každém závodě, na každém tréninku.“

Jako malý sledoval ostatní závodníky, ale nechtěl je kopírovat. Hledal si svůj způsob.

Respekt mezi českou a později světovou elitou si Jirka vyjezdil jako velmi mladý. Na olympiádu v Riu, kde i přes jeden dotyk získal bronz, odlítal jako dvaceti tříletý. Recept na úspěch? „Nikdy jsem se nesnažil nikoho napodobovat. Šel jsem vlastní cestou. Oproti jiným kajakářům jsem o něco menší a lehčí.

Hodně zkracuji průjezdy brankami a získávám tam čas.“ Za pravdu mu dává i jeho otec a trenér: „Jirka není velký, silový typ jezdce. Má výjimečnou techniku a skvělou vytrvalost. Jako malý sledoval ostatní závodníky, ale nechtěl je kopírovat. Hledal si svůj způsob.“

Jako zlomový moment své kariéry si Jířa vybavuje mistrovství světa juniorů v roce 2010: „Byl to pro mě jeden z prvních velkých závodů. S tátou jsme se domluvili, že semifinále pojedu na jistotu a v klidu. Na konec jsem dal jeden dotyk, na finále to těsně nestačilo a uvědomili jsme si, že takhle jezdit neumím. Potřebuju jezdit na risk, jako v tréninku.“

Právě psychická odolnost je kromě vlastního stylu jednou z Jirkových největších předností: „Chci co největší závod, co nejvíc stresovou situaci. Sice mi je od rána blbě, jsem nervózní, ale pak se dokážu koncentrovat, dostat se do flow a předvést maximum. Mám to tak, že na nejdůležitějších závodech jsem nejlepší.“ 

I když v Tokiu míří na stupně vítězů, úspěch neměří jenom cennými kovy: „V Riu pro mě účast na olympiádě byla životní sen. Teď je to trochu jinak, chci dojet do cíle a říct si, sakra, líp to nešlo, předvedl jsi maximum. V placku věřím, ale jde mi o to, abych já neudělal chybu. Pokud zajedu skvělou jízdu a někdo mě porazí, tak ok, byl lepší.“ Na trati v Tokiu jezdil Jirka naposled v roce 2019.

Po ohlasech závodníků by se ale kanál měl ještě těsně před olympiádou měnit: „Hodně válců a vln bylo dost nevyzpytatelných a nefér. Pokud by do nich stavitel dal branky, bylo by to o štěstí. Věřím ale, že se to ještě upraví.“

Od poslední olympiády několikanásobný mistr světa dospěl. Z kluka s vášní pro vodní slalom se stal táta dvou synů a manžel. Jak sám připouští, z rodiny měl nejdřív trochu strach: „Bál jsem se, že sport půjde stranou, že to nebudu stíhat. Mám ale skvělou rodinu, která je ochotná se mnou moji cestu sdílet, lítat se mnou všude po světě. Naopak mám pocit, že ta rodinná pohoda mi dodává pár desetinek k dobru.“

Vybalancovat víc životních rolí svého svěřence je úkol i pro Jiřího Prskavce staršího: „Jako trenér vytvářím podmínky, aby Jirka mohl fungovat jako dobrý táta, manžel i sportovec.“ Jedním dechem dodává, že na úspěchy svého syna je hrdý: „Lhal bych, kdybych řekl, že nejsem.“

Hledají vodní slalomáři mimo sezónu kromě umělých kanálů i divokou vodu v přírodě? „Nemám to tak, že bych vzal plastovou loď a šel skákat vodopády. Rád se ale svezu na velký, hezky tekoucí řece. Nejde ale o život. V každém případě mám vodu jako živel rád. Nepřežili bychom bez ní. Je v ní něco magického. Vracím se do ní.“

Snad tedy Jirkovi olympijská voda jeho náklonnost oplatí a český reprezentant rozšíří svou sbírku úspěchů!