Balanc na laně. Plavkyně Seemanová ustála mononukleózu, facku z Ria i covidový rok (VIDEO)

Jako vzácné kamínky propadávají nelítostným sítem kvalifikace. Jen ti nejlepší z nejlepších totiž smějí startovat pod pěti kruhy a v plavání obzvlášť. Teprve jednadvacetiletá plavkyně Barbora Seemanová to zvládla už podruhé. Rio de Janeiro střídá Tokio. „Okolí moc netuší, jak ohromně těžké je se probojovat na olympiádu,“ říká její trenérka Petra Škábová.

Pojďme se ale na chvilku vrátit v čase  - do doby, kdy Barbora Seemanová sváděla boj uvnitř sebe sama. Tehdy stačilo málo a obrovský talent českého plavání by se ztratil kdesi v nenávratnu. „Prvním zlomem v mé kariéře byla mononukleóza, kterou jsem onemocněla v roce 2013,“ poodhaluje své soukromí. „Bylo to v době před mistrovství republiky pro mladší žáky a moc mě to tehdy ranilo. Doktoři mi řekli, že nesmím půl roku nic dělat. Měla jsem šanci uspět, byl to hrozný šok.“

Jako kdybyste balancovali na laně, ale v momentě pádu měli na výběr, na kterou stranu dopadnete. Buď to sami v sobě vzdáte, a nebo? „Když jsem se vracela do tréninku, říkala jsem si: chci být ještě lepší, než jsem byla. Chci všem ukázat, že na to mám. A chtěla jsem to dokázat i sobě!“

Uhnout? Ani náhodou!

S myšlenkou nevzdat se usínala i vstávala a krůček po krůčku se z malých cílů stávaly ty velké. „Stanovuju si krátkodobější cíle. Samozřejmě teď je to olympiáda, ale třeba před dvěma lety bych řekla úspěch na mistrovství Evropy či světa,“ vysvětluje majitelka dvou zlatých medailí z Olympijských her mládeže v Buenos Aires. „Snažím se na tom menším cíli splnit vše, co chci, a pomalinku se přesouvám k těm větším.“

Cílevědomost, a to, jak pracuje v tréninku, jsou její přednosti. Žádný prvek není odfláknutý, i když se jí třeba nelíbí.

Uhnout z vytyčené trasy? Ani náhodou! „Bára je typ sportovce, který jen tak nepotkáte. Skoro až ojedinělý případ. Ví, co dělá a ví, za čím jde,“ líčí její trenérka Petra Škábová. „Cílevědomost, a to, jak pracuje v tréninku, jsou její přednosti. Žádný prvek není odfláknutý, i když se jí třeba nelíbí.“

I proto si v pouhých šestnácti letech mohla odškrtnout cíl olympiáda, jakkoliv se jí to zprvu zdálo bláznivé. „Kolem patnáctého roku u ní nastal opravdu velký zlom, ale když jsem mluvila o Riu, říkala, že jsem se zbláznila,“ usmívá se Škábová.

V Riu se Seemanová musela obejít bez své trenérky. Okolnosti ji donutily k samostatnosti i odvaze. „Jenom jsme si psaly přes whatsapp nebo internet. Musela se o sebe postarat,“ říká Škábová. „Měla jsem pak pocit, že se mi vrátil hotový sportovec. Dostala tam i pár facek, něco se jí nepovedlo a potom si sama řekla: Takhle to nechci. Dá se říct, že ty poslední čtyři roky je jasné, kam míří a kam chce.“

Směr Tokio

Kam? Přece do Tokia. Mladá žena, která v plaveckém bazénu „kroutí“ až 60 kilometrů týdně, si navíc letos splnila i další ze svých cílů. Na evropském šampionátu ovládla závod na 200 metrů volným způsob. „Před mistrostvím jsem přitom zažívala snad nejhorší pocity, které jsem kdy měla. Cítila jsem se hrozně,“ popisuje česká rekordmanka. „Nedokážu si to vysvětlit, stalo se mi to poprvé, ale taky jsem poprvé vyhrála seniorskou medaili. Úplně si nestěžuju, mohlo by se mi to stávat častěji,“ směje se.

Těžký covidový rok ustála s grácií. „Medaile člověka nakopne,“ je si jistá Seemanová. Zároveň ale přiznává, že ani jí se pochmurné období nevyhnulo: „Přišlo před tím, než olympiádu definitivně přesunuli. Každý se mě na to ptal. Chtěla jsem být doma a nikam nevylézt.“

V momentě, kdy bylo jasno, tíha byla pryč. „Trošku mi to sice zhatilo plány, které jsem měla po olympiádě v roce 2020, na druhou stranu stalo se. Myslím si, že jsme trénink pojali tak, aby se z toho všeho stala má výhoda,“ prozrazuje. „Jsem starší, zkušenější, natrénovanější a vyspělejší. Beru to takhle!“

Ať už si to uvědomujeme nebo ne, každou chvíli našeho života se rozhodujeme. A je jen na nás, co zvolíme. Seemanová se nevzdala, rozhodla se bojovat a proměnit těžké zkoušky ve výzvu. Zkrátka neuhnout z cesty ke svému cíli…