Zpěvačka Nikita Machytková: Atletika mi dala disciplínu a zbavila mě stresu

Jako kometa vlétla na pódia a svým čarovným hlasem okouzlila diváky. Zpěvačka Nikita Machytková zazářila v televizních soutěžích Česko Slovenská Superstar a Tvoje tvář má známý hlas. Málokdo ví, že závodila na atletických stadionech. Sport jí dal hodně, ale její největší láskou byl vždy zpěv.

Jak jste se dostala právě k atletice?

Bylo mi 13 let. Rozhodovala jsem se, co bych mohla dělat za sport. Do té doby jsem hrála jen tak badminton. Bydlím na Jižním Městě a je tady atletický klub, do kterého chodila spolužačka. Tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit.

Které disciplíny jste dělala?

U mě trenéři zjistili, že mám dobrý odraz, takže jsem dělala skok do výšky a do dálky. U dálky mi nešlo dostat se na delší vzdálenost, tak jsem pak zůstala u výšky.

Šlo vám skloubit sportovní a uměleckou kariéru?

Na prvním místě jsem měla vždy hudbu, takže jsem tréninky musela někdy vynechat a jít na zkoušku orchestru a podobně. Nemohla jsem tedy sportovat s plným nasazením jako ostatní v týmu.

Měla jste nějaké oblíbené atlety, které jste sledovala?

Hodně mě bavilo koukat se na atletiku. Měla jsem favorita skokana do výšky Mutaze Essama Baršima. Ten mě hrozně bavil. Sledovala jsem důkladně, jak skáče. Hrozně dlouho jsem se nemohla naučit flop. Pořád jsme dělala nůžky. Dala jsem tak třeba 153 centimetrů a nikdo to nechápal. Jak mám dlouhé nohy, tak to prostě nějak šlo.

Četl jsem, že jste měla velký stres, když došlo na závody.

Ano. Když jsem jezdila na závody, vždycky jsem z toho měla strach. Byly to týmové závody například na mistrovství republiky a byla jsem šílený nervák. Stresovalo mě představa, že mám přede všemi podávat nějaké výkony. Bylo to pro mě úplně jiné než vystupovat s orchestrem.

Čím to bylo?

Určitě tím, že si víc při muzice věřím a u atletiky to tak nebylo. Měla jsem kolem sebe skvělé sportovce, kteří na sobě makali a já měla stres, že mi to třeba tak nejde. Ve zpěvu jsem si byla určitě jistější.

Co vám dal sport nejvíce do života?

Rozhodně disciplínu. Musela jsem chodit na tréninky a závody. Zároveň že se člověk tělesně udržuje a jen se neválí. A také mi to pomohlo překonávat ten stres. Užívala jsem si zdravý adrenalin a překonávala sama sebe. Čím jsem byla starší, tak to bylo lepší. Je i pravda, že kdybych nedělala atletiku a nesportovala, ta bych na tom byla s kondicí a hýbáním hůř. Dalo mi to velký základ. Jsem línější člověk, ale cvičím doma v zimě nebo pak když je hezky tak ráda sportuji v přírodě.

Neplánujete složit a nazpívat nějaký motivační song pro sportovce?

To mě ještě nenapadlo. Je to zajímavý nápad, a navíc bych tak podporovala pohyb. To bych mohla zkusit něco vymyslet.