Vlajkonoškou Libereckého kraje bude atletka Hejnová! Sport musí bavit, má jasno

Pokračujeme v představování vlajkonošů! Výpravu kraje z pod Ještědu povede na slavnostním zahájení Olympiády dětí a mládeže stříbrná olympijská medailistka z Londýna Zuzana Hejnová. „Jsem ráda, že mě z Libereckého kraje oslovili. Je to zase něco nového. Mám radost a těším se,“ komentuje. Ke sportování dětí má blízko.

Jaká jste byla v mládí sportovkyně? Brala jste atletiku na začátku pouze jako koníček, nebo jste už od počátku chtěla dosahovat nejlepších výsledků?
Určitě jsem to brala jako koníček. Děti to musí bavit, to je základ. Neměly by to od mala brát úplně vážně, pak je to v takovém tom kritickém věku kolem puberty přestane bavit. Takže určitě je důležité, aby měly sport jako zábavu a pak třeba uvidí, že se tomu chtějí věnovat víc naplno a dají do toho takovou energii, aby se tím jednou mohly i živit. Tak jsem to měla i já.

Máte z dětství nějaký oblíbený sportovní moment?
Potom v dospělosti jsou to samozřejmě už olympiády. To je to nejvíc, co člověk ve sportu zažije a kam se může dostat. A ještě navíc, když se mu podaří získat medaili. Ale pamatuji si, když jsem objížděla různé přespolní běhy a byla to pro mě motivace do další práce. A ještě když jsem třeba vyhrála nějakou malou cenu, tak z toho máte jako dítě radost.

Motivovaly vás tedy tyto dílčí úspěchy?
Motivovalo mě to, když se mi zadařilo. Pak jsem to chtěla znovu a znovu. A já mám starší ségru, které taky dělala atletiku a dařilo se jí, takže ta byla i takový můj motor. Chtěla jsem být jako ona a vyhrávat. Asi je dobré, když má člověk nějaký vzor a snaží se prosadit stejně jako ten, kterého si vybral. A potom si člověk dává nějaké dílčí cíle, kterých chce dosáhnout. Nemusí to být vítězství, ale třeba nějaký čas a postupně se zlepšuje.

Je důležité, aby děti měly sport jako zábavu a pak třeba uvidí, že se tomu chtějí věnovat víc naplno a dají do toho takovou energii, aby se tím jednou mohly i živit.

A jak jste se vyrovnávala s tím, když se třeba něco nepovedlo?
Byla jsem hrozně soutěživá, takže něco jsem samozřejmě třeba i obrečela. Hrozně nerada jsem prohrávala, ale o to víc jsem se potom snažila a motivovala se do dalších závodů. Jsou to ty prohry, ze kterých poté vznikají vítězství. Takže prohra posílí a člověk nesmí ustoupit.

V rámci vaší akademie pořádáte kempy a kroužky pro děti. Na co se při nich zaměřujete?
Zaměřujeme se hlavně na všeobecný rozvoj. Samozřejmě nám tam převážně chodí atleti, ale jsou i děti, které dělají jiné sporty. Chodíme plavat, jezdíme na kole, teď v zimě pojedeme na běžky. Takže se věnujeme různým sportům, aby děti přičuchly co možná k největšímu portfoliu.

Kromě pohybu učíme děti také například o svalové relaxaci a zásadách zdravé výživy. Proč je to u dětí důležité?
Je to rozhodně důležité. Když už je k tomu nevedou třeba rodiče, tak je potřeba jim to vštěpovat. Když chtějí sportovat, tak je potřeba myslet i na jídlo a na výživu. Že tělo funguje jako třeba auto, do něj taky nemůžeme nalít, co se nám zachce. Auto jezdí na benzín a musíme se o něj starat, jezdit s ním na technickou do servisu. A stejně tak funguje i tělo. Musíme se o něj starat, dobře ho živit, aby potom mělo energii a my mohli podat během sportu co největší výkon.