Biatlonista Moravec vlajkonošem Pardubického kraje! Podmínky budou skvělé, těší se

Známe dalšího vlajkonoše! Výpravu Pardubického kraje povede na plochu během zahajovacího ceremoniálu Ondřej Moravec. Na kontě má tři olympijské medaile i titul mistra světa z roku 2015 a byl jedním z těch, kteří v České republice způsobili biatlonový boom. Běžky s malorážku už sice pověsil na hřebík, mladí biatlonisté mu však z dioptru neunikli. “Jsou strašně šikovní,” hodnotí.

Atmosféru ODM jste zažil už v roce 2015, jak se vám celý koncept akce líbí?
Říkal jsem to už na otevření sezóny ve Špindlerově Mlýně. Za mě je určitě dobře, pokud děti chtějí sportovat a myslí to vážně. Myslím si, že v tomto věku ještě není čas, kdy by se měly rozhodovat, ale minimálně si můžou vyzkoušet tu atmosféru, potkat se s kamarády z jiných sportů a odvětví, nebo z jejich sportu, ale z celé republiky. A to je myšlenka i normální olympiády. Samozřejmě je to o výsledcích a výkonech, ale je tam i tento přesah. Když mají sporty soutěže a mistrovství světa, tak se pořád potkávají ti samí, ale tady mají možnost potkat i někoho jiného. Za mě je to dobře a děti se tak připravují i na případnou budoucí sportovní kariéru.

V lednu budete vlajkonošem Pardubického kraje. Je i tohle pro děti motivace, když vidí úspěšného sportovce ze svého sportu?
Určitě. Lidé mě znají - sportovci i děti a tohle tam funguje. A musím říct, že jsem za to rád. Pro děti je to motivace, když si říkají: tady ten Moravec nese vlajku a někdy něco dokázal, tak když budeme něco dělat, tak třeba taky něco dokážeme. Do jisté míry je to pro ně impuls, třeba alespoň to zkusit.

A jak se na roli vlajkonoše těšíte?
Byl jsem na letní olympiádě v Plzni a to pro mě bylo neříkám že vzdálené, ale přeci jenom člověk dělá zimní sport. Samozřejmě to bylo fajn, ale na tohle se těším a doufám, že se to povede a že celá akce bude super. Myslím si, že Královéhradecký kraj, který olympiádu pořádá, je k této zimní edici jako stvořený a děti se tam budou mít hrozně fajn. Ať už budou závodit v jakémkoliv sportu, tak podmínky budou skvělé.

Na programu nebude chybět biatlon. Když s ním mladí sportovci začínají, co je nejtěžší se naučit?
Když jsem  s biatlonem začínal já, tak byl ten sport úplně jiný. Stříleli jsme s úplně jinými zbraněmi než dnes. Já jsem začínal na Slavii, na klasické vzduchovce, a to už je dneska dávno překonané a je to všechno zjednodušené. Ale aspoň se děti učí dobrým návykům, u střelby je strašně důležité, aby se ji naučily dobře. Do budoucna jim to pomůže. Ale když jsem je viděl, tak mi přijde, že jsou strašně šikovní. A pak samozřejmě lyžování. Myslím si, že je to pro ně spíš taková zábava. Neřekl bych, že jsou tam nějaké extra velké překážky.

Jak vzpomínáte na své začátky?
Pamatuju si první biatlonové závody. Se zbraní se začíná myslím až někdy od čtvrté třídy základní školy a když jsem měl první závody, tak jsem měl celou sezónu pět pět. Nebo možná se střílelo jenom jednou, abych si teď úplně nevymýšlel, ale to není podstatné. Ale když byly závody u nás, v Říčkách v Orlických horách, tak jsem dal za tři, dva terče jsem trefil. A to pro mě byly Vánoce, neskutečný úspěch. Na to asi nikdy nezapomenu. A pak samozřejmě závody, kdy se to člověk trošku naučil a už to bylo lepší.

Po začátcích následovala úspěšná kariéra, kterou už jste ukončil. Spousta sportovců se pak vrhne na trénování, vás to nelákalo?
Nějaká taková otázka tam byla, zrovna pojedu na soustředění s dětmi z klubu. Ale mám malé děti a rodinu a moc dobře vím, co velké trénování a velký sport znamenají. Momentálně to není aktuální. Neříkám, že se to nikdy nestane, ale teď to nechci. Já jsem ten sport dělal přes dvacet let a myslím si, že je v životě důležité zkusit i něco jiného. Mám i jiné plány, které se nějak dějí a třeba se tam jednou vrátím.

Skialpinismus není jenom o tom, že člověk udělá nějaký sportovní výkon. Je to o ohleduplnosti, bezpečnosti, zodpovědnosti i plánování. Jde o komplexní věc, která může být fajn i do života.

Jedna z věcí, která se děje, je projekt Skialp do škol, ve kterém se zaměřujete na školáky a učíte je základům skialpinismu. Jak to vzniklo?
S tímto koníčkem, skialpem, jsem začínal ve svých šestnácti, což je přes dvacet let. To tady tento sport téměř nikdo neznal. Takže já nejsem dítě tady toho boomu, ač je to pro nás dobře a právě proto jsme tento projekt vymysleli a už ho realizujeme. Dělám to s Branislavem Adamcem, který je horský vůdce. To je člověk, který mě přivedl k většímu skialpování a se kterým jsem byl poprvé ve větších horách, Alpách a tak. Když jsem skončil, tak on tento nápad vymyslel a částečně ho začal nějak realizovat a nabídl mi, jestli bych mu nepomohl. A mně se to zdálo strašně super, postupně jsme to nějak předělali a je z toho Skialp do škol.

Proč cílíte právě na děti ve školách?
Projekt se trochu přeorganizoval, chtěli bychom školit učitele a výsledkem by mělo být, že si kantoři vezmou děti na hory sami. A proč na děti? To je strašně jednoduchá otázka. My jsme to dětem představovali už loni a byly z toho nadšené. Je to pro ně nová věc, která není jenom o tom, že si člověk vyjede vlekem, ale musí si ten kopec vyšlapat. Zároveň to ale není jenom o tom, že člověk udělá nějaký sportovní výkon. Je to o ohleduplnosti, bezpečnosti, zodpovědnosti i plánování. Jde o komplexní věc, která může být fajn i do života. Je to velice zajímavé a pro děti atraktivní. Co jsme měli možnost zažít, tak se jim to velmi líbilo.