Jihočeskou vlajku ponese na ODM olympijská vítězka Neumannová!

Zapalovala oheň Olympiády dětí a mládeže a byla i vlajkonoškou. I přesto se běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová na jubilejní Olympiádě dětí a mládeže opět postaví do čela jedné z výprav a bude to pro ni speciální zážitek. „Jsem Jihočeška tělem i duší, teď žijící v Praze. Už jsem měla možnost být spojená s pražskou výpravou a teď budu i s tou jihočeskou, to je paráda,“ komentuje.

Do ODM je svým způsobem zapojená i vaše dcera Lucka. V létě tančila DAP a pro zimní ODM si to zopakovala. Zkoušela jste si tento tanec i vy?
Takové ambice jsem neměla a myslím si, že nesení vlajky mi půjde výrazně líp než tancování. Ale jsem ráda, že naše rodina bude mít zastoupení každá za tu svoji část a vždycky když Lucka ten tanec trénuje, tak je to u nás veselé, protože se třeba dva dny z jejího pokojíčku ozývá ta stejná hudba, což už je pak dost nesnesitelné. (smích)

Na programu zimní ODM je samozřejmě běh na lyžích. Sledujete české mladé běžkaře?
Sleduju. Samozřejmě ty seniorské kategorie, případně ty juniorské. A občas ke mně prosáknou informace o mladých nadějných závodnících v té mladší věkové kategorii. Tak jim hlavně držím palce, aby byli nejenom nadějní, ale aby to pak dotáhli třeba až do té reprezentace dospělých.

A co vaše sportovní mládí, máte nějakou oblíbenou vzpomínku?
To je jedna velká pozitivní vzpomínka. Pro mě to byl hrozně hezký čas. Já jsem se sportem zažívala krásné dětství a mládí a ty vzpomínky jsou jenom hezké. Protože mě sport bavil, měla jsem tam partu kamarádů, a to byl ten důvod, proč jsem se sportem začala.

Mladým nadějným závodníkům držím palce, aby byli nejenom nadějní, ale aby to pak dotáhli třeba až do reprezentace dospělých.

Máte ještě k nějakému zimnímu sportu blízko?
Jezdím ráda na sjezdovkách, ale ráda to kombinuju, že jedu někam, kde můžu jezdit na sjezdovkách i na běžkách. Mám ráda takovou tu dovolenou, kde toho může člověk zažít víc. Se zimou jsou to jakékoliv lyže, teď nově už i skialpy.

Po sportovní kariéře jste se mimo jiné vrhla i do pole žurnalistiky. Komentujete pro televizi, na Radiožurnálu máte vlastní rozhovorový pořad. Jak se v této roli cítíte?
Pro mě jsou ta média lidově řečeno vedlejšák. Jak televize, tak rádio je jenom malý díl toho, čemu se věnuji. Pro mě je to zajímavé, protože zůstávám v kontaktu se sportem. Je to něco nového, protože člověk na sobě musí pracovat a učit se nové věci. A mám díky tomu možnost potkávat se se zajímavými lidmi. Neberu to jako práci, protože mě to baví.

Pomohla vám v tom sportovní kariéra? Že například víte, na které otázky se novináři ptali a neustále se opakovali a vás na ně nebavilo odpovídat?
Občas člověk sklouzne k tomu, že se zeptá na to, co je taková klasika a ptají se všichni. Někdy to k tomu svádí a nedá se tomu vyhnout. Ale je pravda, že se snažím být jiná a ptát se pohledem člověka, co o sportu něco ví, ale ne vždy se to daří, protože to je taky složitá disciplína. Když tam mám někoho, koho moc neznám, nebo je to pro mě neznámý sport, tak se možná ptám jako běžný člověk, protože se o tom chci něco dozvědět. Ale samozřejmě po zkušenosti s tím, že jsem byla na té druhé straně, se toho snažím využít.