Na návštěvu i do japonské restaurace: složit boty, přibalit bílé ponožky a nesmrkat!

Možná jste si oblíbili japonskou kuchyni. Aby ne, je pestrá, zdravá a lehce stravitelná. Navíc je krásná na pohled. Barvy a tvary ladí. Jídel i mističek. Občasný gastro zážitek v některé z japonských restaurací se rozhodně vyplatí, třeba i tady v Česku. Než do nich vstoupíte, osvěžte si s námi základy japonského stolování.

 

Mohlo by vás překvapit, že začínají dřív, než vůbec dosednete ke stolu. Když hodláte vstoupit do tradičních japonských domečků, kde se na podlahách rozprostírá tatami, myslete na své boty. „Japonci se totiž zouvají. Je to velké faux pas, kdy vstoupíte v botách někam, kam už se nesmí,“ vysvětluje Darja Kawasumi, majitelka pražské japonské restaurace Miyabi.

Zda jsou v restauraci nebo v domě cizinci prý poznáte snadno. „Nejen že jsou ty boty větší, ale jsou také rozházené. Japonci mají boty vždy složené k sobě a jejich špičky míří směrem ven,“ usmívá se Kawasumi. „Pokud si takovéto malinkaté věci osvojíte, Japonci to ohromně vnímají a cení si, že jejich kulturu respektujete.“

S sebou si přibalte i bílé ponožky. „Člověk, který jde na návštěvu nebo restauračního zenového domečku, si obléká bílé ponožky. Dává tím najevo: já ctím, že to tu máte krásné a čisté. A já vám to tady svým potem nechci poskvrnit,“ líčí Kawasumi. „Lidé, kteří přicházejí na čajový obřad se často ptají, zda si mají něco načíst. Říkám jim: Nemusíte nic vědět. Jen přijďte s upřímným a otevřeným srdcem a vezměte si s sebou bílé ponožky.“

Rozhodně nesmrkat!

Důležité jsou také čisté nehty, i to Japonci bedlivě sledují. „A taky smrkání, to je velikánský prohřešek. Látkový kapesník je jen na utírání potu, ten není na smrkání. Smrkat v místnosti je stejné, jako kdybyste tam šli na záchod. Tak to vnímají,“ líčí Kawasumi, která v zemi vycházejícího slunce studovala i mnoho let žila.

Na nos můžete použít pouze papírový kapesník a zlehka si ho otírat. „Pak ale dochází k situacím, že oni neustále popotahují. Když jsem chodila třeba do univerzitní knihovny, bylo to nepříjemné a v duchu jsem si říkala: proboha běžte se někam vysmrkat,“ směje se. „Na smrkání určitě pozor, Japonci se úplně schoulí do sebe a nevědí, co mají hnusem dělat.“

Ocení i to, když se naučíte používat hůlky. Ale tady znovu pozor, nikdy s nimi nepřendávejte jídlo z vašeho talíře směrem k někomu jinému. „Třeba kdybyste nechtěli něco jíst a těmi hůlkami jste to podávali někomu jinému a očekávali, že si to ten někdo bude hůlkami brát. Takhle se přendávají oharky člověka v krematoriu,“ upozorňuje Kawasumi. „Dejte jídlo třeba nejprve na talířek a pak ho předejte. Ale ne rovnou těmi hůlkami.“