Inspirativní prostředí funguje! Paloudovou požene do finále rodina, která do Paříže doplula navzdory policejnímu zatčení

Paříž 1924
Paříž 1924
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Nepochází z vodácké rodiny, to ona a její sourozenci ji začali vytvářet. Podporující prostředí a její pracovitost nakonec vynesly kajakářce Anežce Paloudové nominaci na olympijské hry do Paříže. „Když si umanu, že něco dokončím, jsem schopná to dotáhnout,“ prozradila pětadvacetiletá přítelkyně čtyřnásobného olympijského medailisty Josefa Dostála.

Společně si poblíž závodiště Vaires-sur-Marne vytvořili rodinné zázemí. „Bydlíme spolu, nutriční terapeutku nám dělá moje sestra Karolína, zároveň nám i vaří a na fyzioterapii zas máme Josefovu sestru Aničku,“ líčila Paloudová, která stejně jako Dostál zabojuje v semifinálových jízdách o olympijské finále.

Není to ale jediná podpora, kterou tu olympijská debutantka má. Podpořit ji přijeli kromě sestry ještě otec a bratr. A jak jinak než na vodě! Přesně po sto letech napodobili všestranného sportovce Emericha Ratha, který se na počest premiéry kanoistiky na olympijských hrách v Paříži 1924, vydal do města na Seině na kajaku a ujel bezmála 400 kilometrů.

Jeho trasu po řece Seině nyní kopírovala rodina Paloudové. „Všechny nás to ohromně strhlo. To, co oni dokázali uplout, je pro mě obdivuhodný výkon. Prožívala jsem to hodně,“ popisovala Paloudová. „Když vidím, s jakou grácií to zvládli mí rodinní příslušníci, kteří přece jen na té vodě tráví o něco méně času, tak věřím, že s lehkým sebezapřením bych to také dala,“ dodala se smíchem.

Její snoubenec Dostál ale něco takového odmítl. „Já bych to nedokázal. Obrovský výkon, smekám před nimi klobouček,“ řekl. Paloudovi totiž mimo jiné čelili po cestě jednomu zatčení, a ještě dalšímu policejním domluvám. „Stejně mě ale nejvíc dostalo, že vyrazili z místa, kde byla řeka jen potůček s větším množstvím stromů než vody v toku. Cesta se jim proto strašně prodloužila a zkomplikovala. „Jet 60 kilometrů denně na vodě je jedna věc a jet to s tím, že každých pár metrů vylezete a přetahujete loď, je něco úplně jiného,“ ocenila Paloudová. „Taky bych jednou ráda byla pro své potomky tak inspirativní.“

Kdybych si v 19 letech vezl z Londýna místo bronzu zlato, už bych si sport neužíval | JOSEF DOSTÁL

I ona sama je velká bojovnice. Vždyť na střední škole musela překonat mononukleózu a těžkou boreliózu a na rok se s vodou úplně rozloučila. Na univerzitě pak těžce kombinovala náročné studium architektury a začátky v profesionálním sportu. Nevzdala se a nyní může bojovat o své první velké olympijské finále.

A pak? Užije si třeba olympijskou vesnici.
„Po závodech se tam přesuneme, těším se neskutečně. Ještě jsem jí nezažila a budu si moct vychutnat vše, co nabízí,“ prozradila. „A zůstáváme také na závěrečný ceremoniál.“

líbil se ti článek?