Hrdinové z Paříže: Čtvrtá místa a olympijská medaile na dosah

Hranice mezi úspěchem a neúspěchem může být někdy strašně tenká. Ve sportu obzvlášť. A nejvíc na olympiádě. Všichni si pamatují medailisty. Ale někdy k té placce chybí jen pár míčků nebo centimetrů a člověk je třeba jen o fous čtvrtý. A výkon je to neméně hodnotný. Stále ve svém sportu patříte k těm nejlepším na světě.

Před třemi lety v Tokiu naší výpravě štěstí přálo a místo „brambor“ to vyšlo na stupně vítězů. Paříž se stala v tomto lehce zakletou. Na tyto hrdiny našeho sportu by se ale nemělo zapomínat.

Jiří Přívratský

Do třípolohového střeleckého závodu na 50 metrů nastupoval jako jeden z favoritů. A po dvou třetinách položek se držel na medailové příčce. A pak měla přijít jeho největší doména. Střelba ve stoje. Mezi každou polohou si závodníci převlékají a upravují výstroj vhodnou pro tu konkrétní část závodu. A při oblékání do kombinézy pro stojku si Jirka zapomněl na výstroji utáhnout pásek.

Byl rozhozený. Hned v následující položce tak udělal dvě chyby. Rány 8,7 a 9,2 ho odsunuly mimo stupně vítězů. Dál bojoval jako lev, ale nakonec to stačilo „jen“ na 4. místo. I tak je to ale ve světové konkurenci skvělý výsledek. Nejlepší pro naši střelbu z Paříže. A důkaz toho, že na to Jirka měl. Jen chybělo to pověstné štěstíčko. Stále je mu ale jen 23 let. Jeho další šance ještě přijdou. Třeba už za čtyři roky v Los Angeles.

Lukáš Rohan

Naopak Lukáš v disciplíně kayak cross mezi favority vůbec nepatřil. Je to kanoista. A tuhle bláznivou novinku s eskymákem vůbec nejezdí a skoro ani netrénuje. Ale v kayak crossu se vždy vyplatí bojovat až do konce. Ve čtvrtfinálové i semifinálové jízdě se držel těsně za postupovými pozicemi. Stíhal favority. A to se nakonec vyplatilo. Závodníci před ním vždy udělali chybu a Lukáše to tak posunulo na postupovou pozici. Ve čtvrtfinále dokonce až po dojetí do cíle díky penalizaci soupeře.

A tak byl Lukáš najednou ve velkém olympijském finále. Ze 136. místa světového žebříčku. S kolegu Jirkou Prskavcem si dělali srandu, že jsou jako kokosy na vodě. A přesto už mohl Lukáš skončit nejhůře čtvrtý. Ta medaile byla hodně blízko. Ale favorité této disciplíny si ten poslední závod pohlídali a bylo z toho 4. místo. Ve vztahu k okolnostem je ale tento výsledek takovým pomyslným vodáckým zlatem.

Linda Nosková, Karolína Muchová

Holky se před turnajem skoro neznaly. Na okruhu WTA se občas pozdravily v šatně a dle vlastních slov se tak nějak „registrovaly“. Kája měla hrát původně debla s Markétou Vondroušovou. Ale ta se bohužel před hrami zranila, a tak jí zastoupila Linda. A holky začaly na kurtech Roland Garros předvádět perfektní tenis.

Postupně vyřadily veliké favority. Alexandrovou a Vesninovou z Ruska, nasazené jedničky Guaffovou a Pegulaovou i nebezpečný pár z Tchaj-wanu. Všechno ve velice napínavých zápasech. Třikrát po sobě naše tenistky ztratily první set a třikrát dokázaly utkání otočit v závěrečném supertiebreaku.

A nejednou byly v semifinále. Ale poslední dva kroky už byly bohužel nad jejich síly. V semifinále vypadly z pozdějšími vítězkami z Itálie Erraniovou a Paoliniovou. V duelu o bronz pak nestačily na skvělý antukový pár Bucsaová, Sorribesová. Chybělo pár jen míčků a holky byly logicky zklamané. Ale i tak na turnaji předvedly nečekaný výsledek, který byl vysoce nad plán.

Tomáš Macháč, Adam Pavlásek

Český tenis je výkladní skříní našeho olympijského sportu. Medaile poslední roky vozíme pravidelně a naší hlavní doménou je čtyřhra. Mezi muži se nám ale zase až tak nedaří. Poslední cenný kov získali ještě pro Československo Miloslav Mečíř a Milan Šrejber v roce 1988 v Soulu. Tomáš s Ademem ale byli letos blízko.

Do zápasů také nenastupovali jako favorité, ale speciální česká disciplína supertiebreak fungovala i v jejich podání. Z pavouku takto vyprovodili Brity, Chilany i Němce. Osudné se jim staly až americké páry. Ram, Krajicek, Paul a Fritz. Tato čtyři jména připravila naše tenisty o placku. Ale stejně jako v případě holek je tohle 4. místo úžasným úspěchem.

Jakub Vadlech

Svým posledním pokusem v Říme získal titul mistra Evropy. Na minulé olympiádě v Tokiu bral stříbro. A v Paříži patřil mezi největší favority. Svou výkonnost potvrdil bezezbytku. Hodil 88,5 metru. Za tento výkon by právě v Tokiu bral s přehledem zlato. Za ty tři mezi olympijské roky se zlepšil skoro o dva metry. Přesto to nestačilo.

Hod z úplně jiné planety totiž předvedl Pákistánec Aršad Nadím. 93,97 je olympijský rekord. No a na Kubu tak zbylo 4. místo. O pouhé čtyři centimetry. Tohle už byla nefalšovaná smůla. Ale i tak Jakub zaslouží absolutorium a veliké díky. Ten samotný výkon byl vážně parádní.