Zdravé jídlo a chuť podávat nejlepší výkony. Zápasník Omarov o komplexnosti stravování

Pravděpodobně v žádném jiném sportovním odvětví není váha více rozhodující. Vždyť samotné kategorie, v nichž se v bojovém umění soutěží, jsou dány v rozmezí kilogramů. Ruku v ruce s tím tak jde i správná strava. Své o tom ví reprezentant v řecko-římském stylu Artur Omarov, jenž dokonce absolvoval kurzy věnující se této problematice. „Zdravé stravování je jeden z nejdůležitějších aspektů, odvíjí se od něj všechno – od tréninku až po výkonnost,“ říká.

Důležitý je podle něj především individuální a osobní přístup. „Někdo říká bez cukru, někdo míň proteinu, někdo víc proteinu. Každý sportovec si ale musí najít svůj jídelníček a svůj režim, který mu bude sedět,“ popisuje a pokračuje: „Protože každý člověk má nějakou intoleranci k určitým potravinám a musí si najít to, co mu nejvíc sedí. Ať už v tréninku, nebo při závodech a z toho potom vycházet.“

On sám se na kurzech zaměřoval na pestrost stravy. „U mě jdou hrozně těžce vypočítat kalorie, protože jednou zápasím nějak a poté mám třeba těžšího soupeře. Takže trénink nejde kaloricky spočítat, tím pádem nemůžu mít přesně vyměřenou krabičkovou dietu,“ vysvětluje úskalí svého sportu. „Hodně jsem tedy konzultoval jaké potraviny jíst, co je nejvhodnější. Jestli jíst kuřecí nebo hovězí, jak často bych měl v týdnu jíst ryby a podobně.“

Každý sportovec si musí najít svůj jídelníček a svůj režim, který mu bude sedět.

Jak zápasník zmiňuje, krabičková dieta by mu nevyhovovala, přesto si jídlo nepřipravuje sám. „Jediné, co si umím uvařit, je čaj,“ se smíchem prozradil. „Mně i celé rodině zdravě vaří manželka.“

A na čem si nejvíce pochutná? Rád má avokádové nebo lososové sushi a taky si dopřeje kvalitní hovězí steak. Občas však dostane chuť i na něco nezdravého. „Ačkoliv říkám, že nejím smažené a takové věci, tak někdy zhřeším. Dám si pizzu a podobně, ale není to na denním pořádku a není to časté,“ řekl. „A nevím, čím to je, ale jednou za měsíc mívám takový cukrový deficit, kdy vezmu a spořádám třeba celou tiramisu. Normálně sladké téměř vůbec nejím, ale tělo si asi vždycky řekne. Takové úlety občas mám,“ dodal.

Když se snaží váhu nabrat nebo ji naopak snížit, rozhodující pro něj v tomto případě není množství a složení jídla, ale trénink. „Strava zůstává téměř stejná a váha se mi mění podle toho, jaký druh tréninku mám.“ Na olympijských hrách v Tokiu se představil v kategorii do 97 kilogramů, v níž vybojoval místo i pro hry v Paříži.

Chuť podávat co nejlepší výsledky a bojovat o medaile ho stále žene vpřed.