Obezitolog radí rodičům: Je důležité děti na dvě hodiny „zničit“
Mohlo by se zdát, že líp by jim bylo v teple u kamen. Nevlídné počasí je přesto nikterak neodradilo, Martin Matoulek si se svým devítiletým synem Michalem dopřál pravidelnou dávku pohybové aktivity. Tentokrát zvolili běh. Obezitolog, endokrinolog, tělovýchovný lékař a také člen lékařské komise Českého olympijského výboru, dobře ví, jak důležitý a prospěšný pro dětský organismus pohyb je – obzvlášť v této covidové době, kdy děti nemohou navštěvovat většinu sportovních kroužků.
„Určitě dětem ubývá svalové hmoty a možná, pokud doma baští nějaké dobrůtky u počítače a zahánějí stres, přibývá jim i trošku tuku. Dost pravděpodobně jim klesá zdatnost,“ říká lékař z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Mluvíte o tom, že děti jídlem zahánějí stres. Jak moc pohyb souvisí s psychikou?
Nejvíc je psychika ovlivněna tím, že stres nemůžou kompenzovat. Všichni jsme přetížení počítači a jak se stále do něj díváme, máme překrvený mozek. Potřebujeme tudíž krev odvést ke svalům – to je nejpřirozenější kompenzace stresu. Pokud tohle děti nemají, dají si něco dobrého a krev odvedou do trávicího traktu. Cukr spotřebuje mozek a tuk se ukládá.
"Horší ale je, že děti jsou v období, kdy si mají fixovat pohyb s příjemnými zážitky. Přicházejí o něj, a to v budoucnu bude mít nedozírné následky."
Prý děti jen během jarní vlny epidemie přibraly dva kilogramy...
To mi přijde jako odvážné tvrzení. Dva kilogramy jsou hodně, zvlášť, když dětem ubude trochu svalové tkáně. Dělalo by to 5 až 10 procent jejich hmotnosti a to se mi nezdá, ale data nemám. Samozřejmě u dětí, které s hmotností bojovaly, může být nárůst dva, tři, čtyři kilogramy, ale většina zůstane váhově zhruba stejně. Změní se však poměr sval – tuk. Znamená to, že trpí zdatnost. Horší ale je, že děti jsou v období, kdy si mají fixovat pohyb s příjemnými zážitky. Přicházejí o něj, a to v budoucnu bude mít nedozírné následky.
Mohou to alespoň částečně vykompenzovat rodiče?
Z mého pohledu je to nyní jediná šance, jak dětem vštípit radost z pohybu, radost z únavy. Nikdo jiný to teď neudělá. Pokud jim tedy chceme zlepšit dlouhodobou prognózu, je důležité se s dětmi ve věku pět až deset let vydat na výlety, na nějaký kopec, a doslova a do písmene je na dvě tři hodiny zničit. Budou pak lépe spát, lépe se soustředit na učení, protože pracovat u počítače několik hodin denně je velmi složité i pro dospělého.
Za jak dlouho mohou děti nabrat svalovou hmotu zpět?
Děti mají tu výhodu, že v okamžiku, kdy začnou a vrátí se, může to být v horizontu týdnů – tedy u těch dětí, které už mají k pohybu pozitivní vztah. A ty, které byly na hraně, se třeba ke sportu už nevrátí. V tom důležitém okamžiku jim chyběly impulsy, sociální kontakt. Sport není jen zátěž a fyzická kondice, ale i sociální vazby, a tím, myslím, trpí děti ještě více. Nějaký pohyb si většinou najdou.
Jak se díváte na to, že nemohou společně sportovat ani venku?
Jsme ve složité situaci a je to velký problém. Myslím si, že v menších skupinkách a s rodiči by sportovat měly. Celoplošné zákazy jsou vždy trochu výraz zoufalství. Na druhou stranu tím, že pracuju v nemocnici, mám pro to v této fázi i trochu pochopení.
Co způsobuje nedostatek pohybu v dlouhodobém horizontu?
Kromě metabolických změn ovlivňuje například také koordinaci pohybu. V dětském věku se koordinaci učíme, fixujeme pohybové vzorce. Dospělí, kteří byli v dětství od sportu osvobozeni, častěji padají, jsou zranění. Nedostatek pohybu se projeví po deseti dvaceti letech. A tím, že si nebudou moct vzpomenou na příjemné prožitky, které v dětství nebo v adolescenci strávili s pohybem, těžko je budete přesvědčovat o tom, že pohyb je příjemný. Je příjemný jen tomu, kdo ho poznal v dětství, v mládí. Ten, kdo ho neměl rád, toho už neprobudíme. Bojím se, že celé ročníky téhle generace navyklé na počítače, budou mít trošku horší prognózu, než jsme měli my.
Populace obecně tloustne, i bez covidu, že?
V Česku už jsme byli z hlediska hmotnosti stabilní, i když klesal čas strávený pohybem. Poměr sval - tuk tak byl horší a zdatnost určitě klesla. Podle posledních dat se zdá, že se to po těch šesti až osmi letech přece jen trošku hnulo a o deset procent přibylo obézních lidí. Určitě na to bude mít vliv i současná epidemie. Mírně stoupla spotřeba sacharidů a spotřeba alkoholu v domácnostech. Navíc u dospělých monitorujeme, pomocí krokoměrů na hodinkách, že došlo u běžné aktivity k poklesu o 30 procent. A to je opravdu hodně.