Vystřelila mezi oštěpařskou elitu. Ogrodníková teď vyhlíží první velké finále i olympijské Tokio

Na druhé straně stadionu vyhledá očima pevný bod a ten už nespustí z očí. „Pak už na nic nemyslím a běžím,“ popisuje Nikola Ogrodníková svůj rituál před každým pokusem. Jméno sedmadvacetileté české oštěpařky znali do letošní sezony jen opravdoví atletičtí fajnšmekři. V roce, který kvůli mateřství vynechala Barbora Špotáková, ale ovládla mítink Diamantové ligy v Lausanne, coby třetí Češka přehodila 65 metrů a ve všech 11 závodech zdolala více než 61,5 metru. Teď má před sebou evropský šampionát v Berlíně.

Je to zatím sezona snů?
Víceméně ano, něco takového jsem nečekala. Už dříve jsem začala pracovat na nějakých věcech v technice a letos se víc sešly s tělem. Taky jsem si dala dohromady rameno, i to byl jeden z důvodů mého růstu. Měla jsem slabé mezilopatkové svaly, které jsem musela posílit a změnila jsem rozběh. Můj běh je teď jinačí, takový uvolněnější.

Dá se taky říct, že jste se naučila závodit?
Myslím, že jo. Zkušenosti, které jsem letos získala, mě posunuly. Naučila jsem se reagovat na určité situace, na stres. Občas používám i vizualizaci, když řeším nějaký konkrétní problém – třeba když mám horší nohy. Dříve jsem ji ale používala častěji.

#embedded:https://www.instagram.com/p/Blf5m9WHl1R/?hl=cs&taken-by=nikolaogrodnikova/#

Trénujete u Rudolfa Černého, kouče Barbory Špotákové. Radí vám i přítel a někdejší mistr světa Vítězslav Veselý?
Docela dost, on je na každém mém házení a potom řešíme oštěp i doma.

Považují vás za jednu z favoritek nadcházejícího mistrovství Evropy. Jak se k tomu stavíte?
Nijak si to nepřipouštím. Zatím jsem nikdy do žádného finále nepostoupila, a tak ty pocity ani neznám. Něco jiného je vaše postavení v tabulkách a když ve finále opravdu jste. Je to jinačí soutěž, proto to neřeším.

Máte prý ráda Itálii a Francii. A co Německo, kde se evropský šampionát koná?
Mockrát jsem u našich sousedů nebyla, v Berlíně vůbec. Všichni mi ale říkají, že tam jsou pěkná místa. Tak se těším.

A oštěpařský sen máte? Třeba metu 70 metrů?
Chtěla bych jet na olympiádu, to je můj největší sen.

Foto: Getty Images