Vodní slalomář Lukáš Rohan: Velký tlak? Už s ním umím pracovat!

Kvalifikovat se na olympiádu ve vodním slalomu je extrémně těžké. Lukáši Rohanovi se to povedlo už podruhé, přesto jeho radost byla poloviční. Z tolika talentů, které Česká republika teď má, totiž může jet jen jeden a přát kamarádům, aby závod zkazili, prostě není Lukášův styl.

Vodní slalomář Lukáš Rohan si z minulé olympiády v Tokiu přivezl stříbro. Přesto není v Česku jediný, kdo patří ke světové špičce – o letošní účast v Paříži bojoval až do poslední chvíle s mistrem světa Václavem Chaloupkou a kajakářským šampionem Jiřím Prskavcem. „Kvalifikace na olympiádu trvala rok. Myslím, že jsem jezdil fakt dobře, ale jak mistrovství světa, tak nominace byly strašně vyrovnané. Zasloužili bychom si to všichni, ale pravidla jsou neúprosná a jet může jenom jeden,” říká Lukáš Rohan.

Rozhodující závod navíc sledoval jen ze břehu. Na slalomovém mistrovství Evropy ve slovinském Tacenu pokazil kvalifikaci a při finále pak musel doufat, že Prskavec nezíská medaili a Chaloupka nebude zlatý nebo stříbrný, jinak by se na olympiádu nedostal.

Na závodech jsme s kamarády od vody spali pod stanem, večer se hrálo na kytaru. Myslím, že to nás hodně stmelilo, a stala se z nás komunita, která spolu dodnes dokáže držet

„Je to strašný, už bych to nikdy nechtěl zažít. Nechtěl jsem se na to koukat a přát klukům, aby to zkazili. Snažil jsem se to nehodnotit, jenom jsem to sledoval a čekal, jak to dopadne. Byl jsem nervózní a zároveň zklamaný, že jsem se vůbec dostal do této pozice,“ přiznal po finálovém závodě Lukáš. Kolegové skončili na šestém a sedmém místě, a zajistili mu tak cestu do Paříže.

Celá situace byla ještě umocněna tím, jak přátelskou komunitu tato disciplína vytváří. „Je pravda, že lidi na vodě jsou pohodáři. Je to tím, že jsme vychovaní ve společnosti, kde kdyby si někdo na něco hrál, okolí ho hodně rychle uzemní,“ popisuje Lukáš své sportovní okolí, které se také velmi úzce prolíná s osobním.

„Nejvíce přátel mám právě od vody, nebo mají k tomu prostředí, kde jsem vyrostl, blízko. Prošli jsme si i společným dětstvím, které bylo trochu jiné než v jiných sportech. Na závodech jsme spali pod stanem, večer se hrálo na kytaru. Myslím, že to nás hodně stmelilo, a stala se z nás komunita, která spolu dodnes dokáže držet,“ vypráví.

Na olympiádě v Paříži může Lukáš Rohan obhájit nebo dokonce překonat své olympijské stříbro, ale také si spravit chuť po mistrovství světa, kde dojel čtvrtý. Zároveň se v úspěších může vyrovnat svému tatínkovi Jiřímu, který má doma stříbrnou olympijskou medaili z her v Barceloně 1992 a z Atlanty 1996.

„Náš sport, oproti jiným, tlak obvykle nepřináší, s výjimkou právě olympiády. Už s ním ale umím pracovat,“ říká Lukáš s tím, že někdy na sebe nejvíc tlačí on sám. „Až tak neřeším pohled okolí, nejvíc mě zajímá, co si o svých výkonech myslím já sám. Dřív jsem měl od sebe až moc vysoké očekávání, a bylo pro mě dost obtížné je naplnit. Teď už na sebe zdaleka nejsem tak tvrdý a dokážu se pochválit i za maličkosti,“ vysvětluje člen Teamu Toyota, který nejen za vodou jezdí Toyotou RAV4 a koncem minulého roku také projel celý Island v legendárním Land Cruiseru.

Další příběhy sportovců z Team Toyota najdete na webu toyotalife.cz.