Tučňák, robot nebo snad švadlenka bez bicáků? Aneb Jak se žije sportovním střelcům

Jejich je pohyb je úsporný. Během soutěží pohnout sportovní střelci v podstatě jen hlavou a rukama. Například v závodu v třípolohové malorážce se ale musejí připravit na další položky a pohyb celého těla je nezbytný. Jenže není to tak lehké, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Kalhoty a kabát jsou z hodně tvrdého materiálu. Představte si to jako látku napuštěnou lepidlem, která zatvrdla,“ popisuje Petr Nymburský, který nyní mistrovství světa v Baku triumfoval v malorážce vleže a získal i stříbro v třípolohové malorážce.

Při chůzi tak střelci vypadají jako roboti. „Je to tak. Nemůžeme moc pokrčit nohy, pořádně ohnout ruce. Oblek je šitý na to, aby vyhovoval střeleckým polohám,“ vysvětluje muž, který už v malorážce vystřílel olympijskou kvótu na zemi pro olympijské hry v Paříži 2024 a se smíchem dodává: „V pravidlech ale máme, že nesmíme chodit jako tučňáci.“

Prazvláštní oblek dodává střelcům stabilitu. „A tím nám umožní zlepšit se a zpřesnit na terči. Druhý důvod je zdravotní. Naše zbraně nejsou lehké, váží kolem sedmi kilogramů. Bez této opory bychom hodinu a půl dlouhý závod nevydrželi,“ líčí Nymburský.

Navíc střelci prý zrovna nabušenými bicáky nedisponují! „Takhle se to úplně nedá říct. Ale je pravda, že velké svaly nepotřebujeme. Používáme základní postoje a většina z nás v nich bývá uvolněná. Je to takový mýtus, že zbraň držíme hlavně svaly. Většinou to tak není, jsme opravdu hodně uvolnění.“

Oblek v hodnotě zhruba padesáti tisíc nemůžete hodit do pračky, když se ušpiní. A jednoduché nejsou ani případné opravy. Jak to dělá Petr Nymburský, zjistíte ve videu… 👇