Šermíř Beran vyzývá: Hledejte svou výjimečnost, každý ji má!
Výjimečnost v šermu intenzivně vnímá. „Vítězí individuální typy, které mají cosi výjimečného. Přitom to nemusí být krásné na pohled. Třeba mistr světa z Itálie, u kterého byste si řekli: co to má za hrb, proč je tam tak shrbený? Tím nechci nikoho nabádám, aby to tak dělal, ale lidi s tím mají problémy,“ říká šermíř Jiří Beran, který si za své gesto na olympijských hrách v Riu de Janeiro vysloužil ocenění Českého klubu fair play.
„Lidem, kteří jsou univerzální na všechno chybí právě výjimečnost, díky které jsou schopni vítězit v rozhodujících okamžicích. Není špatné hledat svou výjimečnost. Někdo ji najde dřív, někdo později, ale věřím, že ji každý má.“
Sám tu svou našel až později. „Jsme takový plazič a snažím se soupeře nachytat. Chci, aby si myslel, že si zápas řídí, a přitom ho řídím já. To je asi má výjimečnost. Měl jsem ji od malička, akorát jsem o tom nevěděl, používal jsem ji intuitivně.“
Šerm je různorodý sport. Šermíři mohou být malí, silní, vysocí, dlouzí. A jak je každý trochu jiný typ, musí hledat to, co je jeho. Jsou lidi, kteří běhají dennodenně a dává jim to tu dlouhodobější kondici
K tomu je Beran vytrvalý a umí se i „kousnout“, když to situace vyžaduje. „Hecnul jsem se třeba při T-Mobile Olympijském běhu. Říkali mi: přihlásili jsme tě na závod. Věděl jsem, že se běží pět nebo deset kilometrů, a tak jsem si myslel, že poběžím pětku. Jenže pak jsem měl na dresu desítku, ale dal jsem to.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V běhu Berana limituje koleno, které mu operovali už dvakrát. „Tělo se trochu bránilo, doktor mi řekl, ať jezdím raději na kole. Když jsme ale na soustředění a všichni běží, jdu do toho taky. Přece někde nebudu hledat kolo,“ směje se. „Má hranice je něco kolem těch deseti kilometrů.“
Potřebují vůbec šermíři v přípravě běhat? „Šerm je různorodý sport. Šermíři mohou být malí, silní, vysocí, dlouzí. A jak je každý trochu jiný typ, musí hledat to, co je jeho. Jsou lidi, kteří běhají dennodenně a dává jim to tu dlouhodobější kondici. Úplně bez běhu by to nešlo,“ uvažuje. „A když vidím běžet nějakého atleta? Je koncert se na něj dívat. Pokud se to vyladí, je to krásný přirozený pohyb.“
Archiv Jiří Beran
Pokračovat pomocí Google
Pokračovat pomocí Facebooku
Pokračovat pomocí e-mailu