Sama v průtrži mračen. Součkovou za záchranu keškařů ocenil Český klub fair play

Její člun se pohyboval jen dva metry od mostního pilíře, za ním voda hrozivě duněla. Nebezpečný jez byl blíž, než by si kdy pomyslela. Kvůli průtrži mračen navíc neviděla dál než na pár metrů. Martina Součková, bývalá bronzová medailistka z veslařského mistrovství světa do 23 let, zařadila u svého katamaránu zpětný chod, jen tak měla šanci dokončit svou misi. Ve studené Vltavě v Praze se v tu chvíli topili čtyři lidé, dva z nich zachránila a od Českého klubu fair play získala jednu z hlavních cen za čin roku 2018.

Sama proti živlu

Byla sobota 9. června 2018, když přívalová vlna spláchla v pražském podzemí do Vltavy čtyři hledače „kešek“. Tehdy tu probíhaly i tradiční závody Primátorek. Déšť vyhnal posádky z vody, ale Součková mezi dešťovými provazy zahlédla cosi podivného. Tušila, že se v dálce odehrává boj o život. Vždyť posádka projíždějícího parníku házela do vody záchranné čluny. „Věděla jsem, že musím něco udělat,“ říká maminka dvou dětí.

Nedbala na nebezpečí a odpíchla svůj katamarán od břehu. Sama pak bojovala s proudem, s počasím i o životy mladých lidí. „Byli odevzdaní, nechtěli vůbec spolupracovat. Říkala jsem jim: musíte se aspoň chytnou a já vás odvezu na plováku katamaránu. Ta slečna odpovídala: Já už nic nechci, nechte mě tady,“ popisuje. „Dolovat je, když nespolupracují, je hodně náročné. K tomu byli hodně oblečení a tím i hodně nacucaní.“

Přišly výčitky

Strach Součková necítila, její mozek pracoval jako naprogramovaný stroj. „Mám to tak nějak automaticky. Na loděnici jsem od malička, fakt jsem celý život u vody. Táta nás učil plavat stylem mrsk z mola do vody a ona nějak doplave. Navíc jako trenérka pořád někoho tahám z vody,“ líčí.

Dva mladé lidi zachránila, další dva už se jí najít nepodařilo. „Ti zachránění bědovali, že tam mají partnery. Vrátila jsem se a hledala je,“ popisuje. Jenže marně. „Večer jsem se rozbrečela. Vyčítala jsem si, že jsem ty dva další nevylovila.“

V době, kdy zachraňovala topící se keškaře, nebylo do smíchu ani jejím svěřencům. Mladí dorostenci totiž čekali v lodi u Císařské louky na svůj start. Široko daleko ale nikdo jiný nebyl. „Nikdo ji neřekl, jestli budou startovat nebo ne. A oni se báli opustit loď,“ vypráví Součková. „Do toho na Císařské louce spadl strom. Měli na sobě jen ty kombinézky, takže se pak hrozně klepali. Byl to pro ně hrozný zážitek.“

Foto: ČOV/Jan Malý a archiv Martiny Součkové