S Ferdou Mravencem v zádech! České rakety zabojují o olympiádu i Světovou sérii

První dojmy by klidně mohly nezkušené fanoušky tak trochu zmást. Vždyť hráči nebo hráčky ragby tvoří v zápase takzvané „mlýny“, které na svých tělech drží „pilíři“ s „mlynářem“, a za nimi se do boje pouští „rváčci“ nebo „vazač“. Ragby však zdaleka není sportem jen pro drsňáky. Naopak je zosobněním naděje, důvěry a respektu.

„Ragby se hraje v Česku od roku 1926. Z Francie ho dovezl spisovatel, ilustrátor a sportovní reportér Ondřej Sekora,“ líčí Vít Chalupa, trenér reprezentace žen v sedmičkovém ragby, které se v roce 2016 vrátilo do programu olympijských her. 

Ženy se však začaly ragby naplno věnovat až o mnoho desítek let později. „U nás je staré zhruba dvacet let. A zajímavé je, že tehdy ženskému ragby vdechly život dospělé ženy. Obdivuju je, protože je to kontaktní sport. A aby byl bezpečný, je potřeba se mu věnovat dlouhodobě.“ popisuje Chalupa. „Po pár letech začala ženská základna klesat, chyběla mládež. Dnes už je to ale jiné, dorůstá nám generace, která se tomuto sportu věnuje od dětství.“

Existuje takzvaný třetí poločas. Dva jsou na hřišti. Ten třetí tráví týmy spolu, budují vzájemný respekt!

A právě mladé Češky míří raketově vzhůru. „V loňském roce jsme se dostali někam, kde jsme s velkou pokorou chtěli být někdy v roce 2027, kdy by proběhla kvalifikace na olympijské hry do Los Angeles 2028,“ vysvětluje Chalupa. „V době, kdy jsme sepisovali koncepci pro roky budoucí, jsme byli na nějakém patnáctém místě v Evropě.“

Ženskému sedmičkovému ragby mimo jiné pomohl také program Národní sportovní agentury, která právě s vizí her v Los Angeles podpořila ženské kolektivní sporty. „A rok 2022 se povedl nad očekávání. Ani ve snu nás nenapadlo, že bychom mohli v nejvyšší soutěži mistrovství Evropy skončit sedmí. Porazili jsme v Evropě například Španělsko, které soutěžilo i na mistrovství světa a ve Světové sérii. Taky Belgii a Wales, což byla absolutní pohádka.“

České ženy, ač stále amatérky a povětšinou studentky, zjistily, že dokáží držet krok s nejlepšími. „Díky výsledkům nás pozvali na dubnový kvalifikační dvouturnaj do Afriky. V Kapském městě dostaneme šanci zabojovat o Světovou sérii, kterou hraje jedenáct profi týmů po celém světě. Poprvé se poměříme celosvětově.“

V červnu je pak čekají Evropské hry v Krakově, z nichž se první tým kvalifikuje na olympijské hry do Paříže 2024 a druhý a třetí poté zabojují o olympiádu v dodatečné kvalifikaci. „Ambice musí být vždycky, ale k tomu taky zdravý rozum a pokora. Musím hledat rovnováhu, aby holky vše postupně zvládly. Dali jsme cíl do šestého místa,“ vysvětluje Chalupa. „Ale uvidíme. Ženy umí překvapit.“

Sedmičkové ragby hraje sedm žen v týmu + pět na střídačce, a to na 2x7 minut. „Je to opravdu atletika, sprinty, kontakty v rychlosti. Holky mají hlavně kondiční plán, se kterým nám pomáhá anglický kouč Daniel Howells. Rozvíjíme spolupráci i s klubovými trenéry. Jinak se vídáme na soustředěních zhruba jednou za 14 dnů a jednou týdně mají možnost přijít na reprezentační trénink,“ popisuje Chalupa.

Kromě fyzičky pečuje kouč také o duševno svých svěřenkyň. „Prakticky nejsem trenér, ale psycholog,“ usmívá se. „Psychika je hodně důležitá součást výkonu. Říkávám: vím, že holkám nikdy nebudu rozumět, ale taky vím, co jim ubližuje a co jim pomáhá. Dřív jsem trénoval chlapy, jako trenér mám titul mistra republiky, přesto jsem šel trénovat ženy.“

Proč vlastně? „Jejich pokora a poctivost k rozvoji je obrovská. Baví mě, jak moc se chtějí zlepšovat. Kdysi jsem slyšel větu: Chlapi trénují pro vítězství a ženy pro trenéra. Něco na tom je. Když něco řeknu na tréninku, hned se to v zápase projeví. A u chlapů snad za tři roky nikdy,“ směje se Chalupa. „Snažím se budovat filozofii, že je to jejich zápas, ne můj. Já na hřišti nejsem, to ony musejí situace zvládat samy. Můžu jim být jen průvodcem. Chvíli trvalo, než se přestaly bát dělat chyby. Bez chyb ale není zlepšení. Uvěřily, že když něco zkazí, nikdo jim nevynadá. Naopak je pochválí, že zkusily něco nového. Neustále mě překvapují, co všechno dokážou.“

Že je tato hra, pro kterou autor populárního Ferdy Mravence dokonce přeložil pravidla, zosobněním naděje, důvěry a respektu, platí stoprocentně. „Existuje tu takzvaný třetí poločas. Dva jsou na hřišti. Ten třetí tráví týmy spolu, budují vzájemný respekt,“ vyzdvihuje Chalupa. „Ctíme hodnoty, pro které je ragby celosvětově obrovsky obdivované. A není to sport jen pro kluky, je ale pravda, že vyžaduje kus odvahy.“