Premiéra šermu na ODM: Bouřlivá atmosféra a bratrské finále

Sourozenecké souboje? Nemusejí být jen doma v obýváku. Na olomouckých planších se představily mezi dívkami sestry Vysloužilovy ze Středočeského kraje. Chlapecké finále bylo vyhecovaným zápasem mezi Jonášem a Adamem Wallerovými. Šerm se na Olympiádě dětí a mládeže v Olomouckém kraji ukázal poprvé.

Medaile jsou doma, ví Veronika Wallerová pozorující závěrečný zápas mezi svými syny. Jonáš trpělivě číhá v koncové části planše, zatímco o rok starší Adam se dynamickým stylem hry snaží dohnat bodovou ztrátu. Byly doby, kdy je od sebe odlišila jen díky botám. Dnes je pozná podle stylu šermování nebo modrých podkolenek, které nosí starší z chlapců. „Jonáš šermuje víc hlavou, je levoruký a víc vyčkává. Adam je víc atletický, pravoruký a útočnější. Jejich zápasy většinou končí 15:14. Občas zvítězí to a jindy ono,“ vypráví maminka.

Na ODM v Olomouci vítězí trpělivost. Třináctiletý Jonáš bratrovi oplácí porážku z Mistrovství České republiky z minulého týdne. Vzájemný souboj pro ně není raritou. „Víceméně každý turnaj na sebe narazíme. Před takovým zápasem se nikdy nehecujeme ani nevsázíme, protože by nás to mohlo zbytečně rozhodit,“ vysvětluje Adam.

Přestože se velmi dobře znají, přesný recept jeden na druhého nemají. „Něco už jsme si proti sobě našli, ale mění se to každým tréninkem a zápasem. Neustále se posouváme dopředu,“ říká mladší ze sourozeneckého dua, které ve stopách táty šermíře kráčí i díky materiální podpoře olympionika Jiřího Berana. „Bez Jirky bychom to asi nezvládli. Je to dost náročné – finančně, psychicky, logisticky…“ popisuje Wallerová.

V rodinné tradici pokračují i Vanda a Johana Vysloužilovy. „Tatínek šermoval, a vlastně i babička, děda a teta. Ale taťka u toho vydržel asi nejdéle. Teď s námi jezdí po závodech a pomáhá nám,“ vysvětluje jedenáctiletá Johana. Do Olomouce s nimi dorazit nemohl, a tak se sestry vzájemně povzbuzují o to víc. „Když to jde, přiběhneme se podpořit. U planše nemůžeme být pořád, protože často šermujeme obě najednou, ale když je volno, snažíme se tam být co nejčastěji,“ říká Vanda.

Její sebevědomý výkon ve vrcholném utkání Johana bedlivě sleduje. Vanda se hlasitě hecuje po každém zásahu, nepříznivé skóre otáčí, ale soupeřce Elišce Kahabkové reprezentující Prahu nakonec podléhá nejtěsnějším možným rozdílem. „Mrzí mě to, vítězství bylo blízko. Dokázala jsem to otočit, ale už jsem se viděla nahoře. Je těžké to teď hodnotit,“ smutní po nevydařeném souboji.

Bouřlivá atmosféra ve Sportovním areálu na Šibeníku však obě sourozenecké dvojice nadchla: „Já si to tu moc užil, byla to velká zábava. Takové akce mám opravdu rád, takže se na ně budu s radostí vracet,“ říká Jonáš Waller. Jeho maminka také oceňuje přínos Olympiády dětí a mládeže pro šerm, vyzdvihuje zejména přímý přenos na ČT sport: „Myslím, že může přivést další děti, třeba ty, které zatím nic nedělají.“

Důležitost propagace svého sportu vnímá i Vanda Vysloužilová, naopak její sestra Johana je ráda, že se věnuje něčemu, co není tak populární. „Stejně to mají i kluci, jsou tím zajímaví a mají lepší pozici v kolektivu. Není to fotbal nebo hokej. Také je mnohem snazší prorazit. Samozřejmě člověk musí makat, ale má to jednodušší,“ doplňuje maminka bratrů Wallerových.

A proč vyzkoušet právě šerm? Podle medailistky Vandy Vysloužilové tkví jeho kouzlo v komplexnosti a okamžicích vítězství: „Všichni tě oslavují, dostáváš medaili… Není to jen o tom, že jsem něco nejrychleji uběhla, nebo nejlépe položila figurku v šachách. Je to kombinace – vymyslela jsem tu akci dobře, tělo mě poslechlo a udělala jsem ji tak, jak jsem chtěla. A když pak vyhraju, je to třešnička na dortu!“

Autor: Eliška Krátká