Oštěpařská legenda Železný: Touha by měla být na prvním místě

Chybělo jen maličko přes metr a půl, aby jeho oštěp překonal magickou stometrovou hranici. I tak je jeho 98,48 metru dodnes platným světovým rekordem. Jan Železný, legenda světového oštěpu a trojnásobný olympijský šampion i mistr světa, vždy soupeřil především sám se sebou. A právě tuhle myšlenku šíří dál mezi své svěřence. „Prohrát můžete, ale nikdy ne sám se sebou! Ostatní neovlivníte, ale sebe můžete vždycky,“ říká rozhodně.

Na nic si nehraje a až s mrazivou přímočarostí prohlásí: „Nejvíc mě dokáže naštvat, když se svěřenci podělají sami ze sebe. A pak to ještě neumějí říct a vymlouvají se, že je něco bolelo, nebo něco bylo špatně. To mě štve,“ říká trenér současný oštěpařů Jakuba Vadlejcha, Petra Frydrycha či Nikoly Ogrodníkové a se smíchem dodává: „Ale ani mě to vždycky nešlo, protože jsem vyhrál jenom šestkrát. Zbytek už byl horší.“

Zásadní roli hraje psychika. „Třeba na olympiádu přijede spousta skvěle připravených lidí. V tu chvíli jde o to nebát se sám sebe,“ myslí si pětapadesátiletý Železný.

Nejhorší je podceňovat své schopnosti.

„U mě hodně záleželo na tom, jak jsem se cítil zhruba tři týdny před olympiádou nebo mistrovstvím světa. Někteří sportovci si stěžují, že je před takovou akcí větší tlak, že je víc lidí pozoruje nebo zdraví a podobně. Chce to ale otočit. Brát to tak, že vás lidé vlastně podporují a vzít si od nich tu energii. Není to o tom, že musíte, ale že chcete, a to je zásadní. Vy nemusíte vůbec nic.“

Mohlo by se zdát, že je lehčí něco takového říkat než udělat. „Jenže člověk je tu jen na nějaký vyměřený čas a měl by si ho dostatečně užít. Nemusí, ale chce. Touha by měla být na prvním místě,“ vysvětluje. „Hodně se toho dá naučit. Na své první velké soutěži jsem byl vykulený, nevěděl jsem, co a jak se děje. Na druhé nebo třetí už ale víte, co se bude dít. Každý se dá porazit, záleží na momentálním výkonu a s tím musíte pracovat. Nejhorší je podceňovat své schopnosti.“

Železný své svěřence učí tuto dovednost. Stále má ale na paměti, že on je na tréninku především pro ně. „Trenér musí umět potlačit své ego. Tady nejde o vás. Někdy je to těžké, protože když jste jako sportovec něco dokázal, jako trenér chcete, aby byli nejlepší i oni.“

Své ambice má proto pod kontrolou. „Myslím, že to mám nastavené celkem slušně. Chci, aby předvedli to, na co mají,“ líčí. „Někdy mě uspokojí výkon, který třeba není na medaili. Když ale vidím, že se vydali ze všeho, těší mě to.“