Devastující a frustrující, hřímají trenéři mládeže. Stopky jsou jako malé infarkty

Už to není jen o tom, že se snaží dohlédnout kamsi do budoucnosti a předpovídat katastrofické scénáře. Po téměř roce (ne) práce s dětmi a mládeží nyní vycházejí z reálných zkušeností, které získali během covidového období, jenž střídavě zavíralo a částečně otevíralo sportoviště. „Jedním slovem: devastující,“ hodnotí trenéři a trenérky napříč sportovním spektrem dopady na pohybové dovednosti, návyky, ale taky psychickou odolnost dětí. Jen pár příkladů za všechny.

Jak je to v hokeji

Pandemie Covid 19 nyní zavřela sportoviště na dlouhé měsíce. Sportovat smí pouze mládež sdružená ve sportovních centrech nebo profesionální sportovci. Děti organizovaně téměř vůbec. „Tak dlouho jsme ještě nestáli. Tyhle stopky jsou pro děti jako takové malé infarkty,“ říká Petr Vojan, šéftrenér hokejové akademie v Plzni, kde si kromě vládních lockdownů prošli i několika karanténami. „Zprvu jsme po návratu zažívali obrovské nadšení a motivaci. Když už to ale bylo potřetí, viděli jsme, že to v těch hlavičkách trošku vadne.“

„Zprvu jsme po návratu zažívali obrovské nadšení a motivaci. Když už to ale bylo potřetí, viděli jsme, že to v těch hlavičkách trošku vadne.“

V Plzni s dětmi pracují online i přes aplikace, všichni mají své plány. „Po těch x měsících je ale zřetelné, jak moc to jde dolu. Kluci nejsou schopni udržet si motivaci i přes nejrůznější výzvy, soutěže. Tohle je asi nejtěžší situace, která může nastat. Oni nemají k sobě tu sebepřísnost a rodiče zase nemají dostatek času. Nevíme tedy, jestli alespoň trochu dopadá trénink na úrodnou půdu. Dlouho jsme s nimi nebyli,“ líčí Vojan.

Propad trenéři očekávají veliký. „Vždy, když děti přišly po omezení zpět, byly o schod o dva níž, ať už jde o kondici, motivaci nebo zájem sportovat,“ říká Vojan. A dopad na samotné bruslení a techniku práce s holí? „Ten je opravdu devastující. To jsou tak specifické dovednosti, které se nedají nahradit.“

Inline brusle a tenisák místo puku můžou být naopak kontraproduktivní. „Jsou to úplně jiné sporty, co se biomechaniky pohybu týká. Prostě jako když jedete Tour de France na silnici a pak sednete na horská kola,“ vysvětluje Michal Dvořák, asistent trenéra Vojana.

Jaké jsou tedy vyhlídky na dobu, kdy se děti vrátí zpět ke svým sportovním aktivitám? „Čekáme obrovský kus práce na hlavách i na kondici, protože děti budou zanedbané ve všech směrech,“ myslí si Vojan. „Psychické důsledky můžou být navíc mnohem horší. Děti ztrácejí návyk na sport, čekám tudíž masivní odklon od sportování. Nebude to jenom o tom, že má někdo tři kila navíc.“

Akrobatické disciplíny

Velký rozdíl mezi jarní a současnou fází epidemie vnímají také v gymnastických sportech. „Na jaře jsme byli schopni přenést trampolínu i nějaké žíněnky na zahradu, aby bylo možné alespoň provizorně trénovat po menších skupinkách. Od počátku podzimních opatření v půlce října to už ale možné nebylo,“ říká někdejší olympionička ve skocích na trampolíně Petra Juříčková - Vachníková. „Nyní jsme s dětmi v kontaktu pomocí sociálních sítí, posíláme jim tipy na cvičení, ale s většinou z nich jsme se bohužel ještě nepotkali.“

Online tréninky s nimi dělat nechtějí. „Protože už díky on-line škole děti tráví u počítače i pět hodin denně. Je těžké udržet motivaci ke cvičení zvláště u menších dětí, proto se jim prostřednictvím sítí a rodičů alespoň snažíme dát najevo, že nám na nich záleží,“ popisuje trenérka SCM v Rožnově pod Radhoštěm. „V klubu máme děti různých úrovní včetně reprezentantů. Pro členy reprezentace se podařilo od poloviny listopadu do konce roku vyjednat profesionální smlouvy, aby mohli začít s přípravou na dubnové Mistrovství Evropy a podařilo se nám na to navázat i v roce 2021. Ostatní děti mají bohužel smůlu, těm současná opatření trénink nedovolují. Je to velmi frustrující i pro naše trenéry.“  

Některé děti a závodníci  mají výpadek téměř devět měsíců, což je v akrobatických disciplínách strašně dlouhá doba. „Sice jsme se částečně k tréninku vrátili v červnu, v průběhu prázdnin proběhlo soustředění a i v září jsme normálně cvičili, ale sotva jsme si zvykli na standardní režim, tělocvičny se opět zavřely,“ říká Juříčková. „Z našich zkušenosti se dá říct, že děti bohužel ztrácejí pohybové návyky, což vede mimo jiné i k větší úrazovosti. Gymnastické disciplíny nelze jednoduše trénovat „na sucho“. Ani kondice z domácího prostředí není dostačující.“

Akrobatické dovednosti patří k těm, které se zapomínají nejdříve. Po delším výpadku je nutné projít všechny prvky postupně od začátku. „Může se stát, že i zkušený závodník zapomene, jak nějaký cvik skočit, což je i hodně nebezpečné a může to být také příčina předčasně ukončené sportovní kariéry. Obávám se, že opakované znemožňování tréninku tak bude mít i negativní vliv na členskou základnu české reprezentace a její schopnost konkurovat zahraničním závodníkům po několik budoucích let.“

A rychlostní kanoistika?

Vzhledem k povaze sportu je na tom o trochu lépe. „V první koronavirové vlně jsme měli loděnici kompletně uzavřenou a trénink probíhal skrz pár online tréninků nahraných na náš kanál. Posílali jsme dětem také různé sportovní výzvy,“ říká trenér Michal Pfoff z kanoistického oddílu Sport Zbraslav. „Ve této době jsme nastavili systém fungování, který nám vládní opatření dovolují provozovat. Každý den máme rozepsaný rezervační systém, kam rodiče přihlašují své děti po dvojicích s pevně daným časem příchodu.“

Momentálně děti hlavně běhají. „Každý týden je dána jedna běžecká trať, někdy s prvky posilovaní. Nedochází tak ke kontaktu a děti udržují pravidelný rytmus tréninku. Časy běhu se pak píšeme do společné sdílené tabulky,“ vysvětluje Pfoff. „V tuto chvíli se díky nastavenému systému držíme v přechodném stavu a snad se nám podaří děti udržet u našeho sportu.“

Pohyb ve vodě s pádlem ale nic nenahradí. „Pokud by tato situace pokračovala do března či dubna, měli bychom problém. Záleží jak dlouho budou omezení platná. Období jara je navíc pro nábor nových dětí zásadní. Pokud bychom udrželi kontakt, jako tomu je teď, nemuselo by to být tak hrozné.“

Přestože jsou vyhlídky zatím nejasné, místní trenéři se rozdílné výkonnosti po návratu neobávají. „Setkáváme se s ní běžně a řešíme ji přesměrováním do jiné tréninkové skupiny,“ říká Pfoff. „Ti, kteří chodí pravidelně na trénink dvojic, nebudou mít větší problém. U ostatních vidím problém zejména ve ztrátě smyslu pro pravidelnost v rámci docházky na tréninky, pochopitelně v kombinaci s nízkou úrovní kondice, což může mít ještě větší demotivační efekt.“