O trápení i bojovnosti. Bronzová Vítková dokáže proležet den, ale doufá

V jejích očích můžete číst jako v knize – pořád má chuť bojovat a soupeřit s nejlepšími. Vždyť biatlon si vždycky užívala a dělala ho s radostí. Jenže teď se Veronika Vítková potýká se zdravotními problémy, které ji mezi biatlonovou elitu nepustí. „Nedokážu jezdit na lyžích ve větší intenzitě třeba 25 minut v kuse. A je opravdu nesmírně náročné vstupovat do závodu a nevědět, jestli ho vůbec dokončím,“ vysvětluje. „Někdy na jaře nebo v létě se podle situace rozhodnu, co dál.“

A až jednou skončíte? Co potom?
V tuhle chvíli jsem nad tím nepřemýšlela. Kdyby to přece jen přišlo v dohledné době, vím, že si chci nejdřív odpočinout a naskočit do normálního života. Potom věřím tomu, že budu vědět, co dál.

Tak co by se vám líbilo?
Mít nějaké ubytování a spojit to se sportováním s lidmi. Penzionek a k tomu například biatlonové kempy, které už teď organizuje můj přítel. Myslím, že se kolem sportu budu motat.

A nechtěla byste třeba vyzkoušet závody na „skialpech“, které máte ráda?
Nemyslím si, že bych ještě změnila sport a začala ho dělat na nějaké vyšší úrovni. Přítel se sice nedávno vydal na dva skialpové závody a je možné, že s ním nějaké odjedu. Spíš si to užiju, i když se startovním číslem.

#embedded:https://www.instagram.com/p/BvwXVw3ANng/#

S přítelem trávíte hodně času na horách. Co vám to dává? Moře vás vůbec neláká?
Před dvěma roky jsme zkusili jet k moři. Po pěti minutách u něj jsem ale prohlásila, že mám písek úplně všude, že mě to tam nebaví, a že tam není co dělat. Hory mi dávají klid. Nabíjí mě to, ač je to fyzicky náročné. Odpočinu si hlavou, a tím pádem si odpočine i celé tělo.

Umíte vůbec lenošit?
Teď k tomu dochází, musela jsem se naučit poslouchat tělo, které momentálně vyžaduje víc odpočinku, než jsem byla zvyklá. Dokázala jsem dokonce proležet celý den.

Ale „gaučák“ se z vás asi nestane, ne?
Asi ne. (smích) Musím ale přiznat, že jsem dost často hodně vyčerpaná. Tělo mě nutí odpočívat.

Aspoň třeba s knížkou nebo s muzikou?
Na knížku musím mít náladu, občas si ráda něco přečtu. V té únavě ale raději zavřu oči a usnu.

A tady malá vzpomínka na Pchjongčchang....

Foto: ČOV/Markéta Navrátilová