Nezlomní olympionici: Hlavně nikoho netrefit! Kladivářka Šafránková vrhala na poli

Běžně je zvyklá trénovat v kleci, tedy té pro vrhače. Kladivářka Kateřina Šafránková musela během nouzového stavu, kdy svět děsí pandemie koronaviru, trénovat mimo atletický stadion, který byl několik týdnů uzavřený. Přesto si dokázala poradit, a ještě pomáhala ostatním.

Na garáži řadového domu v Kolíně bylo přilepeno několik nově ušitých roušek v igelitu s nápisem – ROUŠKY VŠEM. Dvojnásobná olympionička Kateřina Šafránková s kamarádkou Klárou Tučkovou v době sílící pandemie koronaviru totiž sedly k šicím strojům, a začaly vyrábět roušky nejen pro své blízké, ale i další lidi, kteří si je neměli jak obstarat. „Ušila jsem skoro 700 roušek. Drželo mě to hodně nad vodou, když to začalo. Pomáhala jsem lidem a moje motivace byla, abych jich ušila co nejvíc,“ říká Šafránkovou.

Kromě pomoci ostatním národní rekordmanka v hodu kladivem pilně trénovala i ve stižených podmínkách. Atletický stadion byl uzavřen, a tak chodila na pole, kde vrhala. „Začali jsme honem vymýšlet, co dělat. V garáži jsem trénovala s činkou, a když uzavřeli všechny sportoviště, tak jsme s trenérem vymysleli, že budu běhat v lese a házet na poli.“

Na asfaltové cestě se důkladně protáhla a šla do akce. Kladivo dokáže Kateřina poslat do vzdálenosti až 72 metrů. Potřebuje tak velký prostor, aby nikoho netrefila, a právě pole je ideální místo.

„Dávali jsme bacha, aby nikdo nikde nebyl, a nestal se průšvih. Trenér to hlídal, aby tam nikdo nechodil,“ vypráví Šafránková, která nejraději ve stavu nouze trénovala na cyklostezce u Labe. „To místo mám ráda. Je za mnou vidět Kolín,“ rozplývá se sympatická kladivářka. V rukách tentokrát držela jiné nářadí. Klasické koště.

Místo zametání jí slouží na trénink techniky vrhu. Kolemjdoucí se tak za atletickou reprezentantkou často zvědavě otáčejí. „Na začátku sem nikdo nechodil. Teď jak se to uvolňuje, tak je tady víc lidí. Mně to ale nevadí,“ usmívá se Kateřina Šafránková. Když všechno dobře dopadne, pojede příští rok na olympijské hry do Tokia. „Mám pocit, že mi ten rok navíc pomůže. Byla jsem zraněná, ležela jsem doma a teď se dám dohromady a děláme ještě změny v technice, když máme tolik času,“ prozrazuje nejlepší česká kladivářka.

Foto: Barbora Reichová/ČOV