Nechtěl být za troubu. Nakonec si Rohan pověsil na krk olympijské stříbro

Mistr improvizátor? Klidně by si tak mohl říkat. Kanoista Lukáš Rohan totiž žádné předzávodní rituály nedodržuje. „To, co dělám před startem, je můj originální recept,“ říká stříbrný muž olympijského finále v Tokiu. „Nemám to tak, že bych se šel přesně 90 minut před startem rozjezdit, 50 minut před startem na záchod a pak si dal banán. Dělám to podle toho, jak mi to v daný den vyhovuje, prostě jak se probudím.“

Jaký byl asi jeho originální koktejl pro finálový den? „Musím říct, že jsem se krásně vyspal, za což jsem hrozně rád. První improvizace proběhla v tom, že jsem jel dřívějším autobusem, než jsem si plánoval. Ale jinak tam nic speciálního nebylo. Jak jsem si naplánoval, tak jsem udělal,“ smál se jen chvíli po slavnostním ceremoniálu.

„Před finále jsem se podíval na můj oblíbený proslov z filmu Hokejový zázrak a Herb Brooks mě opravdu namotivoval. Všechno mi to vyšlo, s tou jízdou jsem hrozně moc spokojený.“

Nebýt trouba

Hlavní olympijský cíl si šestadvacetiletý Rohan splnil už o den dříve postupem do semifinále. „Byl jsem trochu nervózní, ale čekal jsem to horší. Bylo ale jasné, že postup není vysoko,“ hodnotil.

„Kdybych nepostoupil z osmnáctičlenné startovky mezi patnáct nejlepších, nemám tady co dělat. Přirovnal bych to k maturitě. Člověk ví, že ji udělá, ale bojí se, aby nebyl ten trouba, který ji neudělal.“

K udržení psychické rovnováhy mu paradoxně pomáhá i nervózní okolí. „Když kolem sebe vidím nervózní lidi, přijde mi, že já jsem v pohodě,“ smál se Rohan. „A jestli byl táta (Jiří Rohan a zároveň trenér) v emocích, že se jméno Rohan vrací pod pět kruhů? Nevím, na to jsem asi málo empatický. Spíš mi právě přišlo, že je dost nervózní.“

S tátou společně hledí především na sportovní stránku. „Co se mi odehrává v hlavě, to si řeším sám v sobě. Pomáhají ale zkušenosti a hodně jsem se na závodní den připravoval s mentálním koučem Honzou Mühlfeitem,“ prozradil. „Neřešili jsme ani, co budu dělat, ale co se mi bude dít v hlavě. Až ten den přijde. Chtěli jsme, aby to vypadalo jako běžný den, který jsem už párkrát zažil.“