Muž číslo 2: Schweiner spravuje Instagram, doma na něho čeká Vafle

Na papíře se to tak sešlo, že v páru plážových volejbalistů Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera je o pár měsíců starší Schweiner „tím druhým“. Na dresu nosí dvojku, jeho jméno zaznívá jako druhé v pořadí. Dvoumetrový dlouhán si z toho nic nedělá.

„Vzniklo to tak, že když nás na svazu začali přihlašovat k zápasům, přihlašovali Ondru jako prvního a mě jako druhého. Kvůli tomu má Ondra na dresu jedničku a já dvojku. Aniž by to něco znamenalo, tak se to uchytilo a už to tak zůstalo. Jsme Perušič – Schweiner,“ popisuje třicetiletý „Dave“ bez známky hořkosti v hlase.

Ostatně i plážový volejbal začal hrát z obou dvou členů olympijského beachvolejbalového páru jako ten druhý. S Perušičem se znal ze zápasů šestkového volejbalu, viděl ho hrát v písku a rozhodl se také z parket přejít do písku.

„Říkal jsem si, že by bylo dobré zahrát si beach aspoň na hobby úrovni,“ vybavuje si prvotní motivaci Schweiner. „Hráli jsme každý s jiným partnerem, postupem času jsme ale chtěli my dva s Ondrou pracovat víc a naši parťáci míň. Tak jsme se domluvili spolu. Napřed na národní turnaj, pak na mezinárodní. Cílem bylo přiblížit se světové špičce a kvalifikovat se na olympiádu, což se povedlo,“ vypráví Schweiner.

Říkal jsem si, že by bylo dobré zahrát si beach aspoň na hobby úrovni

A ještě jednu vzpomínku na první soupeření s Perušičem má: „To nám bylo nějakých třináct nebo čtrnáct, hráli jsme klasický volejbal, tehdy ještě ve čtyřech na obou stranách. Byl jsem pořád ještě hodně malý, zato Perun byl skoro ve verzi, v jaké ho známe dneska,“ usmívá se Schweiner.

Pokud vás baví instagramový účet této dvojice, pak vězte, že jeho správcem je právě on. I poslední vítězný míč ve finále mistrovství světa loni v Mexiku zahrál on, povedenou smeč poslal do hřiště. Doma před televizí v tu radostí vykřikla manželka Nicole a uši na znamení pozornosti zvedla fenka zlatého retrívra Vafle, která je jejich nerozlučným společníkem.

Nedávno jí Schweiner s manželkou ukázali italské moře, když se celá rodina sešla během tréninkového kempu v Římě. „Letadlem Vafle necestuje, je to přece jen větší pejsek. V Římě jsme byli autem, takže viděla, jaké je to u moře. Paříž si ale musí užít zase jen před televizí,“ líčil volejbalista ještě před olympiádou.

Překvapením může být, že prý ještě neviděl celé zlaté finále ze světového šampionátu v Mexiku. Proč? Nechce si připomínat nervozitu, kterou přímo během zápasu zažíval. „Vím, že bych nervózní byl. Chyb tam bylo hodně. Bude to trvat, než to finále uvidím v klidu. Jednou jsem se podíval na třetí set, promítali ho na jednom benefičním turnaji, to bylo z donucení a pro dobrou věc. Celé to ještě vidět neplánuji,“ svěřuje se Schweiner.

Stejně jako jeho parťák Ondřej Perušič studuje i on vysokou školu, na Vysoké škole ekonomické se věnuje daňové politice. Sám sebe si zatím na židli před počítačem na osm hodin denně v kanceláři představit nedovede, ale otvírá mu to zadní vrátka, kdyby se sportem musel skončit.

To se zatím ale těžko plánuje, protože, jak přiznává, beachvolejbal je pro něho i životním stylem. „Pořád v něm objevuji strašně moc věcí, v nichž se lze zlepšovat. Mentální stránka, fyzická oblast, taktika… Prostor k seberealizaci je tu opravdu velký,“ říká Schweiner. Jeho sportovním krédem proto je: „Na svůj potenciální strop asi jen tak nenarazím.“

V Paříži by se mu chtěl co nejvíc přiblížit. „Člověk nikdy neví, jestli to nebude jeho poslední turnaj. Doufám, že nebude, o tom se ale budeme teprve bavit. Všechno teď směřovalo k téhle olympiádě, je to vrchol roku 2024. Přál bych si, abychom předvedli náš nejlepší volejbal, abychom byli zdraví a užili jsme si to,“ prozradil Schweiner svoje motto, s nímž se na olympiádu vypravil.