Král rytířského sportu aneb Jak šermíř Beran pohnul lidskou nadějí

Jen si to představte. Trénujete mnoho a mnoho let a sníte svůj olympijský sen. Z nejrůznějších důvodů vám však stále proklouzává mezi prsty. I cestu pod pět kruhů do Ria de Janeira vám kromě skvělých soupeřů komplikuje zranění. Proměníte až ten úplně poslední „mečbol“ a letenka je vaše. Přesto hned v prvním kole olympijského turnaje uděláte cosi, co rozhýbe ledy.

Šermíř jiří Beran opravil rozhodčí, neboť trefil sám sebe. Turnaj pro něj skončil už v prvním kole, férové gesto mu však přineslo zaslouženou pozornost. „Což jsem nečekal. K našemu sportu férovost patří z principu. Musíme se před zápasem pozdravit a po něm si podat ruce, ať dopadne jakkoli. Kdyby k tomu nedošlo, je závodník diskvalifikovaný,“ říká.

I přesto si vysloužil jednu z hlavních cen fair play za rok 2016. Předávání se kvůli účasti na turnaji nemohl zúčastnit. Cenu za něj tak přebíral otec. „Za to jsem rád. Je to zásluha mých rodičů, že jsem takový, jaký jsem.“ Jeho jednání ocenila i Květa Pecková. „Při olympijském klání, byť jde o hodně, ukazují i opravdové sportovní veličiny, že vítězství má cenu jen po čestném boji.“

O naději

Čin Jiřího Berana nevzbudil jen obdiv a úctu. Právě v Brazílii získal i politický rozměr. „V jejich politicko-ekonomické krizi najednou viděli, že svět není jen o korupci, ale že se lidi chovají fér. Dávalo jim to naději, že se dají věci změnit. Bylo to potěšující i smutné,“ vysvětluje Beran v rozhovoru pro ČTK.

Cesta olympijským turnajem pro něj skončila příliš brzy. Zlatý kov však na sebe nenechal dlouho čekat. Letos společně s Pavlem Pitrou, Richardem Pokorným a Martinem Rubešem poprvé v historii ovládli týmovou soutěž na Světovém poháru. „Emoce byly obrovské a tohle bylo ještě asi o kousek větší, než když jsem vyhrál v individuálním závodě. Mohl jsem se o tu radost podělit s klukama,“ říkal v únoru.

Cesty jsou někdy trnité, Jiří Beran už ale dobře ví: „Že když makáte a dáte tomu vše, co můžete, tak vás to jednou odmění.“