Japonská pohádka. Fotbalové hrdinky zahájily štafetu olympijské pochodně

Dostalo se jim velké pocty! Členky fotbalové reprezentace Japonska, které v roce 2011 ovládly mistrovství světa ve fotbale, zažily nezapomenutelný zážitek. Jako první nesly olympijskou pochodeň při slavnostním zahájení štafety ve čtvrtek 25. března ve Fukušimě.

Fotbalistky tak odstartovaly 121 denní dlouhou pouť olympijské pochodně napříč celým Japonskem. Štafeta vyvrcholí 23. července slavnostním zahájením olympijských her v Tokiu.

Obvykle se to nejlepší ve štafetě nechává na konec...

Olympijský oheň na slavnostním zahájení zapalují skoro pokaždé slavné sportovní hvězdy. V Japonsku hvězdné hráčky rovnou celou štafetu zahájily. Dává smysl, že se právě tomuto týmu v čele s hráčkami jako jsou Homare Sawaová, Ajumi Kaihoriová, Karina Marujamaová nebo Kozue Andoová dostane takové pocty.

V červenci během startu olympiády to totiž bude téměř deset let od chvíle, kdy fotbalistky Japonska zaskočily na frankfurtském stadionu v Německu sportovní svět a jako první reprezentace z Asie vybojovaly na mistrovství světa zlato.

Tehdy dvakrát prohrávaly, ale před 48 817 diváky na stadionu dokázaly nepříznivé skóre otočit a staly se synonymem motta “Nikdy se nevzdávej.” O zisku nejcennějšího kovu pak v penaltovém rozstřelu rozhodla Saki Kumagaiová.

O kapitánko, moje kapitánko

Být kapitánkou národního týmu je pokaždé velkou ctí, zároveň ale také ještě větší zodpovědností. A lídryně japonské reprezentace Homare Sawaová tuto roli zvládla na jedničku.

V roce 2011 byla vyhlášena nejlepší fotbalistkou roku, na mistrovství světa byla nejlepší střelkyní celého turnaje s pěti góly v šesti zápasech. Pomohla udržet nervy svého týmu ve finálovém utkání proti Spojeným státům americkým a výrazně přispěla ke skalpu hvězdného soupeře.

Sawaová vstřelila veledůležitý vyrovnávací gól v nastaveném čase prodloužení. Spoluhráčka a brankářka Ajumi Kaihoriová se pak stala sportovní hvězdou celé Asie poté, co během penalt chytila dvě střely Američanek.

Zemětřesení v Tóhoku 2011

Vítězství Japonek přesáhlo sportovní rozměr. Jejich země si prošla ničivým zemětřesením a následnou vlnou cunami. Přírodní katastrofa připravila o život desetitisíce lidí.

Když Japonsko potřebovalo hrdiny, našlo je právě v ženském fotbalovém týmu. Ten domů přivezl první titul z mistrovství světa. „Hrály jsme jako tým. Nepřestávaly jsme běhat, nikdy jsme se nevzdávaly. Musíme tuto výhru věnovat lidem, kteří si prošli katastrofou,“ řekla po finále kapitánka Sawaová.

Kuráž celému národu

Šampionky při návratu domů vítaly na letišti Narita tisíce lidí. „Na hřišti jsme cítily podporu celého národa. Chtěly jsme jim to vrátit,” prohlásila trenérka Norio Sasakiová.

Tehdejší předsedkyně vlády Naoto Kanová vyzdvihla toto vítězství jako nejlepší možný dar trpícímu národu. Podle ní hráčky dodaly kuráž celé zemi.

Blízko dalšímu úspěchu

O rok později byly Japonky blízko další senzaci. Na olympijských hrách v Londýně se dostaly znovu až do finále, aby se opět potkaly s Američankami. Na trávníku slavného stadionu ve Wembley ale už na zlatý kov nedosáhly.

Nejcennější olympijská medaile tak zůstala nesplněným snem kapitánky Sawaové, která byla tváři této éry japonského ženského fotbalu. Sawaová ukončila profesionální kariéru v roce 2015.

Její cíl ale mohou splnit nástupkyně. Japonsko bude hostit jak mužský, tak ženský fotbalový turnaj a jejich reprezentace může dojít až na samotný vrchol.