Emil Zátopek doběhl i do Síně slávy IAAF

Když se otevírá světová atletická Síň slávy, okamžitě na mysl vyskočí jména, které v ní musejí být. Jako třeba vytrvalec Emil Zátopek. Na čtyřnásobného olympijského vítěze logicky nezapomněla Mezinárodní atletická federace IAAF a do zbrusu nové síně jej spolu s dalšími jedenácti hvězdami uvedla.

Osud je někdy pěkně nevyzpytatelným a v případě nejlepšího českého běžce všech dob to platí beze zbytku. V mládí totiž vůbec na sportovní kariéru nepomýšlel, v podstatě jej k ní „donutil“ vychovatel z Baťovy průmyslové školy ve Zlíně, když ho v roce 1941 přiměl zúčastnit se tradičního běhu městem. A zrodil se tak fenomén.

Fenomenálním běžcem z donucení

Rodák z Kopřivnice (1922) chuť závodit opravdu neměl. Ale šel do toho. „Vzal jsem to ze vzteku vážně a mazal pořád vpředu. Doběhl jsem druhý, lidi plácali, mně se to líbilo, a tak jsem přijal pozvání na tréninky zlínských atletů,“ zavzpomínal v knize Dana a Emil Zátopkovi vypravují.

Atletika Zátopka chytla, začal dřít, ale ne a ne porážet tehdejší hvězdy Jana Haluzu a Tomáše Šalé. Po dvou letech si tedy vymyslel vlastní tréninkový systém běhání 400metrových úseků s několikanásobným opakováním. A začal sklízet plody své práce. V roce 1944 zaběhl na trati 2000 m první svůj český rekord (5:33,4), v témže roce jako první český atlet dokázal zvládnout pět kilometrů pod 15 minut a české maximum zlomil i na trati 3000 m. A už to jelo.

Olympijská sláva

První olympijské zlato bral na LOH 1948 v Londýně, kde vyhrál 10 km a na poloviční trati byl druhý. O čtyři roky později se stal hned trojnásobným vítězem a v olympijských rekordech: z Helsinek si vezl nejcennější medaile z pamětného, nervy drásajícího závodu 5 km, který urval až v posledním kole (a chvíli na to získala Dana Zátopková zlato v oštěpu), dále z 10 km a také z maratónu.

Ten běžel vůbec poprvé v životě... „Již dvakrát jsem přibíhal k cíli před svými soupeři, ale tentokrát to bylo přímo vznešeně krásné. Stadiónem zazněly slavnostní fanfáry a všichni povstali, jako by vítali největšího hodnostáře. Posledních 300 metrů jsem dobíhal za takových ovací, že jsem docela zapomněl na svoji únavu,“ popisoval Zátopek závěr zlatého maratónu.

Jeho „zaťatý“ běžecký styl se stal legendárním. Tvář měl zkřivenou křečovitou grimasou. „Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň,“ podotkl. Trénoval tvrdě v každém počasí, v kanadách, aby pak měl lehké nohy. Na zádech běhal i se svou ženou Danou... Náročný trénink se mu vyplatil.

Pomocný dělník za normalizace

Atletickou kariéru ukončil v roce 1958 a pracoval na ministerstvu obrany. Protože se intenzivně hlásil k myšlenkám Pražského jara v roce 1968, dopadla na něj tvrdě pěst normalizace. Byl propuštěn z armády, musel pracovat jako pomocný dělník v podniku Stavební geologie, kde hloubil studně, a od roku 1976 do odchodu do důchodu pak působil v dokumentačním středisku Československého svazu tělesné výchovy.

Po Sametové revoluci jej prezident Václav Havel rehabilitoval. V roce 1997 byl vyhlášen nejlepším českým atletem 20. století, v roce 1999 pak nejlepším olympionikem české historie. Emil Zátopek zemřel v roce 2000, odpočívá ve Valašském Slavíně v rožnovském skanzenu.

Největší úspěchy Emila Zátopka

• LOH: 1. místo 10 000 m (1948), 1. místo 10 000 m (1952), 1. místo 5000 m (1952), 1. místo maraton (1952), 2. místo 5000 m (1948).
• ME: 1. místo 5000 m (1950), 1. místo 10 000 m (1950), 1. místo 10 000 m (1954), 3. místo 5000 m (1954).
• Světové rekordy: 5000 m: 13:57,2 (1954/Paříž), 10 000 m: 29:28,2 (1949/Ostrava), 29:21,2 (1949/Ostrava), 29:02,6 (1950/Turku), 29:01,6 (1953/St. Boleslav), 28:54,2 (1954/Brusel), 20 000 m: 1:01:16,0 (1951/Praha), 59:51,8 (1951/St. Boleslav), 25 000 m: 1:19:11,8 (1952/St. Boleslav), 1:16:36,4 (1955/Čelákovice), 30 000 m: 1:35:23,8 (1952/St. Boleslav), 6 mil: 28:04,4 (1953/St. Boleslav), 27:59,2 (1954/Brusel), 10 mil: 48:12,0 (1951/St. Boleslav), 15 mil: 1:16:26,4 (1952/St. Boleslav), 1:14:01,0 (1955/Čelákovice), hodinovka: 19 558 m (1951/Praha), 20 052 m (1951/St. Boleslav).