Florbalový supertalent na mistrovství světa. Za Česko nastupuje šestnáctiletý útočník

Narodil se v roce 2001, kdy bylo jeho spoluhráči z reprezentace Milanu Garčarovi osmnáct. Teď spolu na mistrovství světa válí v jednom týmu. Filip Langer, florbalové zjevení, si na šampionátu v Praze plní dětský sen.

Za střešovický Tatran dal v premiérových pěti zápasech čtyři góly. Kvůli změně regulí, které mu vzhledem k věku znemožnily přidat mezi dospělými v české lize další starty, pak odešel na tři měsíce do Švédska.

Do Švédska, kde se hraje nejlepší florbalová liga na světě.

„Ještě jsem neviděl, aby hráč v tak mladém věku podával tak kvalitní výkony,“ řekl Petri Kettunen, kouč české reprezentace na mistrovství světa.

Na domácím šampionátu zatím Langer naskočil do obou zápasů a v tom úvodním proti Německu zaznamenal premiérovou asistenci. V týmu je nejmladší, ale kolena se mu z nervozity neklepou.

„Trochu to na mě padlo, když jsme nastupovali před prvním zápasem na rozcvičku a hala začala burácet. Ale sám sebe jsem nakonec překvapil, jak jsem to zvládnul,“ říká.

A co tempo a rychlost hry světového florbalu? „V tom problém nemám. S klukama jsem strávil v reprezentaci dva roky a odehráli jsme spoustu těžkých zápasů s těmi top týmy. Jsem to na zvyklý.“

#embeddedhttps://www.instagram.com/p/Bq71_vVHqsy/#

Jak velí týmová hierarchie, odchází Langer spolu s dalšími mladíky z tréninků jako poslední. Sbírá míčky a odnáší pití. V kolektivních sportech je to úděl těch nejmladších.

„Dost často se na moji adresu i vtipkuje, ale už jsem si zvykl. Mám zlozvyk, že si koušu nehty a dneska mi trenér řekl, že to je v pohodě, prý z toho vyrostu,“ směje se.

S florbalem začínal v sedmi letech. Především kvůli bráchovi, který také hrál. Ve hře byla i možnost, že by se Filip současně věnoval také házené, nakonec se ale rozhodl jen pro sport s holí a děravým míčkem.

Je v druháku na gymnáziu a od učitelů dostal vzdělávací plán, kvůli florbalu klasickou výuku nestíhá. „Jsou na mě hodní. Nepočítají se mi zameškané hodiny, takže se nemusím nijak stresovat. Snažím se tam chodit co nejvíc, abych se nemusel učit doma. Vždycky je lepší si to poslechnout ve škole.“

Kamarádi Filipa podporují, po každém zápase má telefon plný zpráv. Ale jako celebrita se rozhodně necítí. „Nechci si vůbec na nic hrát. S kámošema je to jedno, jsme všichni na stejné úrovni a nemám potřebu se povyšovat. Myslím, že by to tak měli mít všichni.“