Desetibojařská éra trvá. Češi v královské disciplíně na olympiádě nechybí už 28 let

Statistika je to více než příjemná: od olympijských her v Soulu 1988 měli čeští (a českoslovenští) desetibojaři na letním zápolení pod pěti kruhy vždy alespoň jednoho zástupce. A tradice pokračuje i letos.

V Soulu to byl Věroslav Valenta a Roman Hrabaň, navázal na ně Robert Změlík a později také Roman Šebrle či Tomáš Dvořák.

Úspěchy? Dvě zlata (Změlík, Šebrle), stříbro (Šebrle) a bronz (Dvořák). „Skvělá vizitka pro atletiku i celý český sport,“ myslí si Dvořák, jenž pracuje jako šéftrenér české atletické reprezentace.

Češi se stali v královské disciplíně nebezpečným postrachem. Nikdy nezaostávali. Nehráli druhé housle. Bili se v první desítce a sahali či dosáhli na medaile.

V Riu budou mladíci

Dvořák nedokáže důvody zdarů přiblížit, ale jmenuje alespoň tři faktory: talent, píle a komplexnost. „Jen si přát, aby to pokračovalo.“

Ve stopách legend budou v Riu kráčet jejich nástupci, pro něž to bude první olympijská zkouška. 24letý Adam Sebastian Helcelet a o tři roky mladší benjamínek Jiří Sýkora.

Helcelet je už v desetibojařském světě ošlehaným mazákem, ale i tak doufá, že ho atmosféra her nerozhodí.

„Nesmím a nechci si nic připouštět. Závodí se na stejné dráze, soupeři jsou stejní, atmosféra bude podobná. Kdybych nad tím měl moc přemýšlet, akorát na sebe snesu tíhu.“

Bude éra pokračovat?

Na druhou stranu si je vědomí zodpovědnosti. Změlíka či Šebrleho hltal jako malý u televize, když dobývali medaile. Teď je řada na něm.

„Svým způsobem to závazek je, nebudu lhát. Ale neřeším to, je mi 24 a sbírám zkušenosti. Desetibojaři se na vrchol dostávají až o něco později. Můj cíl je být do osmého místa.“

Se Sýkorou, mimochodem juniorským mistrem světa z roku 2014, si budou pod pěti kruhy navzájem držet palce. Rozebírat jednotlivé disciplíny, hecovat se. „Vždy je lepší, když máte v disciplíně krajana,“ říká Helcelet.

Oni dva jsou také důkazem, že česká desetibojařská éra může pokračovat několik dalších let. Dvořák ale zůstává při zemi. „Netroufám si říct, teď máme v hlavě hlavně Rio.“