Nadační fond Dany a Emila Zátopkových Nadační fond Dany a Emila Zátopkových

O Emilovi a Daně

Emil Zátopek

Počátek čtyřicátých let minulého století byl ve znamení kruté války. V Protektorátu Čechy a Morava se lidem žilo těžce, ale snažili se období útlaku přetrpět. Platilo to i pro Emila Zátopka, který zjistil, že dokáže trénovat za všech okolností.

Emil Zátopek

19. 09. 1922, Kopřivnice

Atletika

Po náročné práci ve fabrice tak okamžitě běžel trénovat. „Byla radost s ním pracovat. Nikdy neztrácel optimismus, byl veselý a upřímný. Velkým problémem byl ale nedostatek jídla. Často mi bylo chlapce líto, když vyčerpán prosil alespoň o kousek chleba a já mu nemohl vyhovět. Všechno bylo na lístky,“ řekl Jan Haluza, Zátopkův první a jediný trenér.

Právě Haluza nadějnému závodníkovi ukázal, jak má vypadat opravdový atletický trénink. „Klusat asi 2 kilometry pro zahřátí, deset minut všelijaké gymnastiky, tři rychlé rovinky, a pak buď 2x 300 metrů, nebo 600 metrů, někdy jen čtyři až pět kol volně na krásu. Jednou jsem běžel i 800 metrů. Tehdy mě již časy zajímaly, jenže málokdy mi je řekl,“ vyprávěl Zátopek, který trénoval, i když byl doma. Když jeho maminku čekalo velké prádlo, syn ji pomáhal, a u toho i trénoval. Vlezl si ke špinavému oblečení do vany a běžel na místě. Vypral tak oblečení pro celou rodinu, a ještě nabíral potřebnou kondici.

Ještě za války se s trenérem dohodl, že půjdou každý svou cestou. Emil při běhu neustále posouval limity svého těla. Odpoutával myšlenky od bolesti a únavy, aby byl stále lepším vytrvalcem. Zjistil, že jen on sám si může určit, kde je hranice jeho běžeckých schopností. Když byl v roce 1944 na několik měsíců nařízen zákaz vycházení, trénoval ve světnici během na místě po pěnové gumě, která měla metr čtvereční, a ještě u toho zvedal vysoko kolena. Občasi i předkopával, jako když kůň hrabe nohama.

Následující roky po konci války světu ukázal, co v něm je. Na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 vyhrál závod na 10 000 metrů a bral stříbro v běhu na 5000 metrů. Ikonické se pak staly Hry v Helsinkách o čtyři roky později, kde vyhrál jak závod na 5000 metrů, tak i 10 000 metrů a maraton, který tehdy běžel dokonce poprvé v životě. Stal se tak nesmrtelnou sportovní legendou.

Emilovy úspěchy

Olympijské hry

1948: OH, Londýn (Anglie), 10000 m, 1. místo
1948: OH, Londýn (Anglie ), 5000 m, 2. místo
1952: OH, Helsinsky (Finsko), 5000 m, 1. místo
1952: OH, Helsinsky (Finsko), 10000 m, 1. místo
1952: OH, Helsinky (Finsko), maratón, 1. místo
1956: OH, Melbourne, maraton, 6. místo

Mistrovství Evropy

1946: ME, Oslo, 5000 m, 5. místo
1950: ME, Brusel, 5000 m, 1. místo
1950: ME, Brusel, 10000 m, 1. místo
1954: ME, Bern (Švýcarsko), 10000 m, 1. místo
1954: ME, Bern (Švýcarsko), 5000 m, 3. místo

Mistrovství republiky

1945 - 5000 m - 1.místo
1946 - 5000 m - 1.místo
1947 - 5000 m - 1.místo
1948 - 5000 m - 1.místo
1948 - Kros - 1.místo
1949 - Kros - 1.místo
1950 - 5000 m - 1.místo
1952 - 5000 m - 1.místo
1952 - 10000 m - 1.místo
1952 - Kros - 1.místo
1953 - 5000 m - 1.místo
1953 - 10000 m - 1.místo
1954 - 5000 m - 1.místo
1954 - Kros - 1.místo
1955 - Kros - 1.místo
Světové rekordy
11.06.1949 - Ostrava - 10000 m - 29:28,2
22.10.1949 - Ostrava - 10000 m - 29:21,2
04.08.1950 - Turku - 10000 m - 29:02,6
15.09.1951 - Praha - hodinovka - 19558 m
15.09.1951 - Praha - 20000 m - 1:01:16
29.09.1951 - Stará Boleslav - 10 mil - 48:12
29.09.1951 - Stará Boleslav - 20000 m - 59:51,8
29.09.1951 - Stará Boleslav - hodinovka - 20052m
26.10.1952 - Stará Boleslav - 15 míľ - 1:16:26,4
26.10.1952 - Stará Boleslav - 25000 m - 1:19:11,8
26.10.1952 - Stará Boleslav - 30000 m - 1:35:23,8
01.11.1953 - Stará Boleslav - 10000 m - 29:01,6
01.11.1953 - Stará Boleslav - 6 mil - 28:04,4
30.05.1954 - Paříž - 5000 m - 13:57,2
01.06.1954 - Brusel - 10000 m - 28:54,2
01.06.1954 - Brusel - 6 mil - 27:59,2
29.10.1955 - Čelákovice - 15 mil - 1:14:01,0
29.10.1955 - Čelákovice - 25000 m - 1:16:36,4

Dana Zátopková

Dana Zátopková se narodila 19. září 1922 v Karviné jako Dana Ingrová. Celé dětství a dospívání prožila na Slovácku v Uherském Hradišti, kam se s rodiči přestěhovali, když jí bylo šest let. Tatínek byl plukovník a maminka se starala o děti. Dana měla ještě dva sourozence. Jako malá chodila do Sokola. „Tam jsem začala dělat kotrmelce, pochodovat a zpívat… od začátku jsem měla takovou lásku ke sportu, to neříkám formálně, opravdu jsem ráda běhala, skákala, blbla.“

Dana Zátopková

19. 09. 1922, Karviná

Atletika

Na gymnáziu měla štěstí na výborné tělocvikáře, získala dobrou všeobecnou průpravu. Hrála závodně volejbal a cvičila rytmiku. V roce 1939 Němci zavřeli gymnázium a rozpustili Sokol. Dana najednou neměla kde cvičit. Projížděla se kolem hřiště a nakukovala, co se tam děje. „Nečuč tady a pojď, já tady zakládám házenkářské družstvo! Zkus, jestli se trefíš do branky,“ zavolal na Danu trenér házenkářek. „Já jsem teda slezla z toho kola a bác! ‚Jé, ty to umíš!‘ A od té doby jsem byla kapitánkou toho družstva.“ Skoro osm let pak Dana hrála házenou za Slováckou Slavii Uherské Hradiště.

Po válce začala studovat v Brně tělesnou výchovu a angličtinu. Po třech semestrech skládala závěrečné zkoušky z atletiky a náhodou byla na pokoji s naší tehdejší nejlepší oštěpařkou Soňou Burianovou. Ta ji přemlouvala, aby se zapsala na zkoušky z oštěpu, když by byly dvě, mohl být vypsán oštěp jako soutěž. Daně se vůbec nechtělo. „Mně to při výuce nešlo a ani mě to nijak neokouzlilo, ale ona mě nakonec ukecala… Šla jsem a pak jsem toho litovala. Říkala jsem si, že to vůbec neumím, oštěp jsem měla teprve podruhé v ruce. No, a možná že právě roto, že jsem se tak podceňovala, tak jsem se do toho opřela, a protože z házené jsem měla vyházenou ruku, tak jsem to vyhrála.“

Za měsíc vyhrála mistrovství republiky v hodu oštěpem. V novinách psali: „Dana Ingrová – černý kůň soutěže.“ Československý rekord byl v té době 37 metrů a Dana hodila 36. „Říkala jsem si, že když to vůbec neumím, a udělala jsem z toho mistrák, tak když se tomu začnu věnovat, tak by z toho něco mohlo být.“ Ještě v roce 1949 vyhrála s házenkářkami mistrovství republiky, ale pak už s kolektivními sporty skončila a soustředila se na oštěp

Po škole nastoupila ve Zlíně jako vychovatelka mládeže na internátu. Měli tam dobré atletické družstvo, tak s ním začala trénovat. Oddíl pořádal závody, na které měl přijet Emil Zátopek, aby se pokusil zdolat československý rekord v běhu na tři kilometry. Trenéři naháněli atlety na závod. „Jo, tak to potřebujete, aby mu tam někdo dělal křoví.“ Dana hned prvním hodem zdolala československý rekord, kytici jí předával Emil Zátopek, stejnou kytici pak dala Dana Emilovi, když zaběhnul rekord na tři kilometry. A tak se seznámili a zamilovali se do sebe. odpořil to i fakt, že zjistili, že se narodili ve stejný den, měsíc i rok. „Pokládali jsme to za takovou osudovou náhodu.“

Emil Zátopek hodně trénoval a byl Daně dobrým příkladem. Snažila se najít co nejvíce informací, aby se v hodu oštěpem zlepšovala. Hodně jí pomohla všestranná průprava z házené. První olympiáda, které se zúčastnila, byla roku 1948 v Londýně. Emil získal zlatou medaili v běhu na deset kilometrů a stříbrnou na pět kilometrů. Dana skončila sedmá, což nebylo na začátečnici špatné vzhledem k tomu, že se účastnili sportovci z celého světa.

Olympiáda ji nadchla. „Byl to pro mě zážitek. Byla jsem tak nadšená. Protože ta sláva kolem toho, která je, stadion plný lidí, přes sto tisíc diváků, celý ten ceremoniál, vypouští se holubi, král a královna to zahajovali… No, bylo to prostě nádherné a na mě to udělalo veliký dojem. A vůbec to setkání lidí z celého světa, to bylo úžasné. Pro mě, pro obyčejnou holku, která byla z venkova, to byl neuvěřitelný zážitek.“ Mrzelo ji, že byla až sedmá. Předsevzala si, že se pokusí, aby na příští olympiádě byla trošku vidět. „Říkala jsem si, že je jistě v mých silách probojovat se na nějaké lepší místo.“

Zátopkovi se přestěhovali do Prahy, Emil začal trénovat v Armádním tělovýchovném klubu a Dana závodila za Spartu. „Tím, jak jsem se ocitla v Praze, v atletické partě, tak to už se lepší trénuje, protože parta už vás taky trošku táhne.“ Mohla si získat více informací o hodu oštěpem a slušně se připravit na další olympiádu. Sport navíc měl po válce velice dobrou společenskou pozici, lidé se o něj začali více zajímat a zlepšovaly se podmínky i vybavení sportovců.

Dana se do oštěpu doslova zbláznila, pilně trénovala a před další olympiádou už byla dobrou oštěpařkou. Ve světových tabulkách se propracovala na třetí místo. Emil byl hvězdou mezi vytrvaleckými běžci a favoritem číslo jedna. „A tam nám vyšel takový hattrick, on vyhrál tři zlaté medaile, pět kilometrů, deset kilometrů a maraton, a já jsem vyhrála ještě oštěp. Takže jsme přivezli čtyři zlaté medaile. Byli jsme strašně spokojení a šťastní, musím říct.“

Jediným stínem helsinské olympiády byl odjezd z Československa. Jeden z atletů, Stanislav Jungwirth, neměl z politických důvodů odcestovat. Emil se ho zastal a řekl, že když Jungwirtha nepustí, tak taky nepojede. Soudruzi mysleli, že ustoupí, byl naše největší sportovní hvězda a medailová naděje. Ale to se nestalo. Nenastoupil do autobusu, který vezl olympioniky na letiště. „Já jsem probrečela celou cestu. Měla jsem strach, že je zavřou, protože takové věci se u nás tehdy nenosily a bylo to docela nebezpečné. Když naši papaláši viděli, že Emil to myslí vážně a že skutečně neodjel, tak Jungwirthovi vízum dali.“

Oba atleti se nakonec připojili k výpravě českých sportovců později. Dana byla šťastná, což přispělo k její dobré psychické pohodě, hodila olympijský rekord a získala olympijské zlato. Finsko si zamilovala. „Finsko je krásná zem, samá jezera, krásná voda, velké plochy lesů, lidi fajn a v lesích roste spousta hřibů, které oni vůbec nesbírají!“

Po olympiádě v Helsinkách vyhrála mistrovství Evropy v Bernu a pak ještě ve Stockholmu. Posledním závodem její sportovní kariéry byla olympiáda v Římě, kde získala stříbrnou medaili. „Jelikož jsem už měla 38 roků, tak to pokládám skoro za hodnotnější než to první místo v Helsinkách. Byla jsem ráda, že se mi podařilo urvat aspoň tu stříbrnou. S odřenýma ušima, ale byla moje.“

Po skončení sportovní kariéry dvacet let trénovala mladé atlety a byl to pro ni krásný kus života. „Když člověk může předat trošku toho svého umění, které se naučil, někomu mladému, tak je to pěkné.“

Oštěp prošel od časů, kdy Dana začínala, velkým vývojem. Za svou sportovní kariéru vyzkoušela spoustu typů, doma na stěně jich viselo nakonec kolem 30. „A Emil byl takový domácí kutil, rád něco dělal, takže když se zlomily hrábě, popadl můj oštěp, udělal z něj hrábě. Nebo smeták jsme potřebovali, tak z mého oštěpu, náhodou, v nestřeženém okamžiku, vyrobil smeták. Já jsem ho schovávala, myslela jsem, že olympijský oštěp, že to má svoji historickou hodnotu. Jenomže pak jsem se s tím smířila, dala jsem přednost té hodnotě užitečné a vesele sem s ním zametala.“ Jednoho dne zazvonil u Zátopků postarší prošedivělý muž. Ještě jako chlapec na olympiádě v Helsinkách Daně značkoval, jak daleko hodila. A že by se rád na ten vítězný oštěp podíval. „Zarazila jsem se, vždyť on visí v kuchyni jako smeták!“ Finové oštěp milovali, bála se, že by návštěva byla novou funkcí oštěpu šokovaná. Vymyslela si, že je v olympijském muzeu, které se zrovna stěhuje. Fin odcházel skleslý, byl v Praze na dovolené, návštěvu památek nechal na později a jako první se šel podívat na slavný oštěp. Daně se ho tak zželelo. „Tak pojďte, já vám ho ukážu, ale nezlobte se, Emil mně z něho udělal smeták.“ Společně se vyfotili, ale jen tak, aby nebylo vidět, co se z vítězného olympijského oštěpu stalo.

Úspěchy Dany

Olympijské hry

1948 OH Londýn: 7. místo (39,64 m)
1952 OH Helsinky: 1. místo (50,47 m)
1956 OH Melbourne: 4. místo (49,83 m)
1960 OH Řím: 2. místo (53,78 m)

Mistrovství Evropy

1950 ME Brusel: 5. místo (41,34 m)
1954 ME Bern: 1. místo (52,91 m)
1958 ME Stockholm: 1. místo (56,02 m)

Rekordy

17× překonala československý rekord (první rekord 38,07 m (1948), poslední 56,67 m (1958)
3× překonala evropský rekord
1× překonala světový rekord výkonem 55,73 m (1958)