Hokejové levé křídlo, dvojnásobný mistr světa a držitel stříbrné olympijské medaile. V roce 1950 byl spolu s dalšími spoluhráči zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za velezradu.

Na prvních poválečných hrách ve Svatém Mořici válcovalo čs. mužstvo soupeře útočnou hrou. Na úvod rozdrtili svěřenci trenéra Mikea Buckny Itálii 22:3, dvouciferným výsledkem zdolali i Polsko, Velkou Británii a Rakousko. Protože si úřadující mistři světa hladce poradili i se Švédskem a Švýcarskem, rozhodl o zlatu duel s největším favoritem Kanadou. S ní sice poprvé v historii na velké akci neprohráli, bezgólová remíza ale díky lepšímu celkovému skóre nakonec stačila k prvenství Kanadě. K olympijskému stříbru přidali Čechoslováci i titul mistrů Evropy, Konopásek se na tom podílel deseti góly.

Po zlatu na světovém šampionátu 1947 v Praze vstřelil hráč nevelké postavy s šikovnýma rukama o dva roky později ve Stockholmu rozhodující branku v klíčovém duelu s Kanadou. Po pěti letech tvrdé práce v uranových dolech byl propuštěn a dokázal se vrátit k vrcholovému hokeji. Později se stal trenérem, v roce 2008 byl přijat do Síně slávy českého hokeje.