Nejúspěšnější čs. dráhový cyklista, olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa.

Dva roky po premiérovém zisku duhového trikotu mistra světa Anton Tkáč na montrealském velodromu zopakoval prvenství ve sprintu i na olympijských hrách. Jako nenasazený jezdec přešel přes všechny těžké soupeře až do finále, ve kterém si v dramatickém souboji poradil s "neporazitelným" Francouzem Morelonem. V rozhodující třetí jízdě zaútočil Tkáč daleko před cílem a v dlouhém spurtu nedal svému dávnému vzoru žádnou šanci.

Bohatě si tak vynahradil zklamání z her v Mnichově, kde dva týdny po vážném zranění skončil na kilometru s pevným startem na 13. místě a neuspěl ani ve stíhacím závodě družstev. Krátce poté přešel ke sprintu a na MS 1974 se v Montrealu vypořádal se všemi protivníky. Totéž zopakoval i o čtyři roky později v Mnichově.

O budoucnosti rodáka z Lozorna rozhodl závod na bratislavském sídlišti, ve kterém zvítězil na vypůjčeném kole. Na mezinárodní scéně debutoval cyklista s obrovskou sílou v nohách v roce 1969 na mistrovství světa v Brně, o rok později vybojoval v Leicesteru bronz na kilometru. Na OH 1980 v Moskvě i přes tréninkový výpadek a nedoléčené rameno postoupil do semifinále, pak ale dvakrát prohrál a s kariérou se rozloučil nevděčným čtvrtým místem.

U velodromů nadále zůstal jako reprezentační trenér, poté pracoval v armádním sportovním centru v Bratislavě či na slovenském ministerstvu obrany. Kromě toho též podnikal, v letech 2001 až 2011 byl předsedou Slovenského cyklistického svazu. Ještě předtím byl zvolen druhým nejlepším slovenským sportovcem století za Ondrejem Nepelou, mezi cyklisty byl první.