Tanec je taky sport, vzkazují bronzoví sourozenci Bábelovi

Jejich pár je jedinečný. David Jaroslav je totiž o dva roky mladší než jeho sestra a současně partnerka Viktorie Bábelová. Sourozenecké pouto je tak silné, že na Olympiádě dětí a mládeže dotančili Libereckému kraji pro bronz. Loni se na mistrovství světa dostali mezi desítku nejlepších v kategorii Junior do 15 let.

Začínali baletem, postupně ale přešli ke společenskému tanci. Na parketu se oba pohybují už sedmým rokem. „Přivedl nás k tomu dědeček, který byl mistr republiky,“ vypráví David. Od té doby, už parket neopustili. Jako sourozenci spolu fungují dobře. Jak sám David přiznává: „Má to svoje výhody i nevýhody, ale fungujeme dobře.“ Viktorie s úsměvem přikyvuje: „Máme hezký vztah a baví nás to spolu, občas to ale skřípe.“ Nezastaví je ani věkový rozdíl, běžně je dívka stejně stará nebo mladší. „Tohle je na našem páru speciální,“ shodují se.

Trénují pětkrát týdně dvě až tři hodiny. Když se připravují na větší soutěže, jsou na tanečním sále nonstop. Líčení na soutěže trvá tanečnicím hodinu až dvě. „Líčím se sama. Na větších soutěžích pak máme make-up artistky,“ říká Viktorie. Šaty jim šijí profesionální švadleny. „Většinou si řekneme, co by se nám líbilo. Vždy to ale konzultujeme s trenéry, aby nám to nebránilo v pohybu a měli jsme ty, které nám sluší,“ dodává.

„Každý jsme jiný. David nebývá nervózní vůbec, já naopak často,“ prozrazuje na sebe Viktorie. Nejen, že se doplňují, shodnou se i na nejoblíbenějším tanci. „Je to samba, cítíme se v ní dobře. Líbí se nám ten pohyb, rytmus a hudba. Je to nakopávací tanec,“ vysvětluje. „Náš tanec,“ doplňuje ji bratr.

Navzájem jsou si oporou a inspirací. „Já se snažím inspirovat od každého něčím. Na každém se mi líbí něco jiného,“ říká Viktorie a David ji přitakává. Jejich největšími vzory jsou však jejich trenéři a úspěšní tanečníci Jiří Kejzar a Barbora Kejzar Košková, kteří jsou vicemistři republiky v deseti tancích.

Největší zážitek pro sourozence byla účast na Mistrovství světa v latinskoamerických tancích, které se konalo minulý rok v Číně. „Byl to neuvěřitelný zážitek. Je to jiný pocit než být na domácích soutěžích. Je to jen jednou za rok. Člověk se do toho snaží dát všechno,“ říká Viktorie. Tenhle výsledek jim ale nestačí. „Náš největší sen je být mistři světa v dospělé kategorii,“ shodují se.

Co pro ně znamená tanec? David v tom má jasno: „Myslím, že tanec krásně propojuje sport s uměním, je prostě jedinečný.“ „Já si myslím, že jsem tak na půli cesty. Nemám ráda, když lidi říkají, že to není sport, protože se fyzicky připravujeme úplně stejně jako jiní sportovci. Musíme dodržovat jídelníček, máme kondiční přípravy. Zároveň je to umění. Musíme vypadat reprezentativně, umět se chovat. Holky mají krásné šaty a make-up, kluci zase saka a kravaty,“ říká Viktorie.

Všem, kdo chtějí začít s tancem vzkazují, aby to nevzdávali a vydrželi. David doplňuje: „Aby si člověk našel k tanci cestu tak, aby ho to bavilo a věděl proč to dělá. Nedělejte to pro výsledky, ale pro radost!“

Autorka: Veronika Červená