Střelba? Není to milenka na jednu noc, říká Tomeček

Vybojoval si vysněnou letenku do Tokia. Sportovní střelec Jakub Tomeček patří ke světové špičce a potvrdil to i na olympiádě, kde nakonec skončil sedmý a o jednu příčku mu unikl postup do finále. Přesto podal skvělý výkon a tady je příběh jeho cesty za snem.

„Už jsme prošli přes tolik peripetií, že to bude olympiáda v podstatě vysněná a za odměnu, i když nebude úplně v tom pravém slova smyslu. Olympiáda je o tom humbuku, propojení, symboly solidarity a lidskosti a všeho tady toho. Bude to jiné, ale moc se těším,“ říkal před odletem do Japonska natěšeně účastník olympijských her v Londýně 2012.

Čekání to bylo dlouhé. Svou letenku si vystřílel v březnu 2019, prodlevu pak prohloubila i koronavirová krize. „Už se těším skoro tři roky. Tím, že jsem byl úplně první, kdo tu kvótu získal, tak jsem čekal rok. Poté mi to zase o rok posunuli, pak jsem čekal další rok a už je to takové dlouhé.“ Nyní už to ale vyjde. „Moc se ale těším a budu dělat všechno pro to, abych tam předvedl to nejlepší, co umím. Budu chtít placku,“ sebevědomě hlásil Tomeček.

Někdy jsem až moc ctižádostivý. Potřebuji vyhrát ve všem, co dělám.

„Šest střelců postupuje do finále, kde už je to trošku ruleta,“ varoval už dopředu český sniper, jako by už tušil, že tady to pro něj bude v Tokiu zlomové. Nakonec mu o to jedno místo postup nevyšel, ale i tak na sebe může být hrdý.

 Pojďme si ale sportovní střelbu představit očima Jakuba Tomečka. „Střelba je senzomotorický sport, takže hlavní je psychika. Nejdůležitější je mít to v hlavě v pořádku. Střílet naučíš průměrně inteligentního psa, ale vyhrávat a závodit nikoho. Pokud to máš v hlavě v pohodě, tak můžeš střílet,“ říká.

„Dneska se ta konkurence posunula tak daleko, že už to není jen o tom, že si dvakrát za týden půjdeš zastřílet. Většina států do toho investuje tolik prostředků a času, že si myslím, že jsme naprosto srovnatelní s jakýmkoliv jiným sportem,“ komentuje pozici svého sportu vůči ostatním.

Nesuďte knihu podle obalu. Byť podle Jakuba Tomečka nevypadají střelci jako typičtí sportovci, přesto pravidelně absolvují náročné tréninky. „I když tak podle postav nevypadáme, tak ten trénink bývá dvoufázový, někdy třífázový. Je to čas strávený v posilovně, ať už silový trénink nebo nějaké kardio a samozřejmě regenerace, která je velice důležitá,“ líčí.

Jak hodně dostává při závodech zabrat psychika popisuje na konkrétním příkladu. „Například na posledních závodech jsem střílel jedenáct dní, pokaždé kolem sedmdesáti ran, což je nic, vždyť za normální trénink zvládám i čtyři sta. Jenže ta hlava už byla tak vyšťavená, že když jsem něco hledal v telefonu, tak v půlce jsem zapomněl co. Prostě úplně mimo.“

Z finanční stránky se nejedná o nejlevnější záležitost. „Střelba rozhodně nepatří mezi levné sporty. Dříve se říkalo, že to je gentlemanská a kavalírská zábava. Milion ti na sezonu nestačí. Samotný bys to dělat nemohl, těch je jen pár vyvolených. My obyčejní kluci z Moravského Slovácka bychom si to dovolit nemohli,“ usmívá se Tomeček.

Co by vzkázal nadcházející generaci, která by si ráda střelbu vyzkoušela? „Rozhodně přijďte a zkuste to, ale je potřeba počítat s tím, že kdo přišel a zkusil to, tak se do toho zamiluje. Určitě to není žádná krátkodobá milenka na jednu noc. Je to holka na celý život. Se střílením začneš a už nepřestaneš. Možná si dáte na chvíli pauzu, ale stejně se k sobě vrátíte,“ líčí s úsměvem držitel tří zlatých medailí z Mistrovství Evropy.

 Chci pořád vyhrávat

Rodákovi z Kyjova rozhodně nechybí hlad po vítězství. „Někdy jsem až moc ctižádostivý. Potřebuji vyhrát ve všem, co dělám. Možná je to spojené s tím, že se snažím být až moc perfekcionistou v tom, co dělám, takže pokud to nepřináší ovoce, tak mi to vadí. Ať už je to hraní na počítači, nebo když hrajeme s manželkou dámu. Mám to v sobě – ať dělám, co dělám, vždy se snažím vyhrát. Střelbu dělám už tak dlouho, že už chci vyhrávat pořád.“

A právě tato vlastnost je u střelců vítaná, což potvrzuje i Tomečkův trenér Břetislav Doleček. „Dobrý střelec musí být ctižádostivý, pracovat na sobě a potom se to skloubí do sportovního výkonu. Určitě musí mít i talent, který k tomu patří.“

V čem jeho svěřenec vyniká? „Silnou stránkou je určitě Kubova technika. Je ctižádostivý a cílevědomý. Pokud se mu něco nepovede, tak řekne, že si dá dva týdny volno. Po třech dnech ale volá, že by si zase zastřílel, takže má v sobě ten vnitřní motor,“ dodává Doleček.

Třicetiletý olympionik má ve svém týmu dva trenéry – jednoho na střelbu a jednoho specializujícího se na kondičku. „Nechávají mě žít a dýchat. Sám po těch letech vím, co potřebuju a co mi pomůže. Střelba je individuální sport a individualita v tom sportovci je strašně důležitá. Pokud trenér nedovolí, aby se projevila, tak nikdy nebude dobrý. Právě teď mám trenéra, který mi to umožňuje. Vztah spolu máme kamarádský, vycházíme, nemáme spolu problém, na čem se domluvíme, tak to je,“ pochvaluje si spolupráci.