Skateboarding na olympiádě? Snad už nás lidi začnou brát vážně

Až začne za čtyři roky v Tokiu letní olympiáda, nejúspěšnější český skejťák Maxim Habanec tam bude dost možná útočit na umístění mezi nejlepšími. Skateboarding si v roce 2020 odbude pod pěti kruhy premiéru. A Habanec si jeho zařazení mezi olympijské sporty pochvaluje: „Zvýší to podvědomí a prestiž.“

Na skejtu začal jezdit v pěti letech na doporučení staršího bráchy. Předtím Maxim zkoušel florbal nebo fotbal, ale při kolektivních sportech ztrácel motivaci a z úspěchů neměl takovou radost.

Skateboarding mu dal volnost. Ve 24 letech je několikanásobným mistrem republiky, vítězem závodů Světového poháru a podílí se na tvorbě řady skateboardingových videí.

„Můžu se zlepšovat sám a nikdo mě nenutí, to mě žene,“ vypráví.

Takže si asi neumíte představit pevný režim a trenéra za zády?
Těžko. Že by se mnou někdo byl ve skateparku a říkal mi, co mám dělat? To bych asi moc nedával. Mám velkou svobodu. Někdy jezdím hodinu, někdy čtyři. Záleží, jak mi to jde a jak se cítím. To je na tom nejlepší. Jediný trenér, kterého jsem měl, byl při cvičení v posilovně.

Jezdíte denně?
Někdy bohužel vynechám. Jako mladší jsem byl venku pořád, teď už jen tak pětkrát šestkrát týdně. Neděle si většinou dávám volné.

Proč bohužel? Člověk by řekl, že si alespoň jeden den v týdnu rád dáte pauzu.
Hodně to souvisí s počasím. Když je ošklivo, tak mám smůlu. Na druhou stranu jsou v létě období, kdy jezdím i čtrnáct dnů v kuse. Už to začínám zvládat, že se holt neprojedu každý den. Když jsem byl menší, tak mě to celkem trápilo.

Máte ve sbírce řadu cenných úspěchů. Kde berete motivaci se pořád zlepšovat?
Hrozně mě baví ježdění i mimo závody. Jsou triky, které si můžu pilovat, ale při závodech je nedám, protože jsou příliš riskantní. A pořád je samozřejmě co vyhrávat a kam se posouvat.

Nerad riskujete, když jde o hodně?
Hodně záleží, jak si věřím. Jakmile vím, že pro mě bude úspěch třeba páté místo, tak si zajedu to svoje a snažím se na to maximálně soustředit. Pak jsou zase závody, kdy útočím na vítězství a zariskuju u triků, kde si nejsem tolik jistý. Jenže taky se to nemusí nepodařit a skončím desátý.

Prý jste nervák. Jak se to projevuje?
Snažím se to hodně omezovat, protože nervy mám jen jedny (smích). V minulosti to bylo horší, teď už desky nelámu, ale jen je někam zahodím, abych se vybil. Je to asi i kvůli tomu že od sebe mám někdy větší očekávání než je reálné.

Kolik z nich už jste rozpůlil?
Moc ne, asi sedm nebo osm. Naučil jsem se být klidnější, protože deska, kterou vyřadím, pak může ještě další půl rok sloužit někomu jinému. Kolečka i všechno kovové zůstane, ale čistě jen dřevěnou desku měním každé dva až tři týdny. Dřevo totiž rychle ztrácí flexibilitu a je to strašně znát.

Maxim Habanec

Udržujete se pravidelně ve formě, nebo začnete vždy pár měsíců předem trénovat na konkrétní závod?
Je to různé. Klíčové je, v jakém se pojede skateparku. Když v tom, kde se soutěží pravidelně, tak se přizpůsobím. Ale někde ho postaví jen pár dnů před závody, takže dopředu moc nevíme, jak vypadá. V tom případě si odjedu svůj počet triků a snažím se je provést co nejlíp.

Je vaším snem kvalifikovat se na olympiádu?
Zatím je to daleko, moc jsem o tom ještě nepřemýšlel. Ani vlastně nevíme, jaká budou kvalifikační kritéria. Ovšem vzhledem k tomu, že já i můj český parťák Martin Pek se při závodech v zahraničí umísťujeme celkem vysoko, tak je i docela šance, že bude mít Česká republika v Tokiu zastoupení.

Co vlastně říkáte na zařazení skateboardingu do olympijského programu?
Mluvilo se o tom tak dlouho, že mě konečné rozhodnutí vlastně ani nijak nepřekvapilo. Jsem rád, že lidi náš sport začnou brát vážně a u některých z nich nebudeme jen za podivíny, co někde na zídkách vysedávají. Navíc to umožní i stavbu skateparku a dostaneme se víc do podvědomí veřejnosti. Docela zásadní posun vlastně zaznamenal český skateboarding nedávno, když se v Praze na Černém Mostě otevřela první krytá hala, kde se dá jezdit i v zimě a je přístupná všem. Snad jich bude jen přibývat.

Foto: Red Bull