Rvavý typ, který obdivuje formuli 1. Taekwondistka Dominika Hronová má bronz z Evropských her

Do deseti let se Dominika Hronová věnovala gymnastice, ale pak ji vyměnila za taekwondo po vzoru mladšího bratra. „Bála jsem se skákat salta a podobně. Když jsem se přišla podívat na trénink taekwonda, trenér na mě docela naléhal, tak jsem to zkusila a hned na začátku jsem si to zamilovala. Je to sport pro mě,“ říká čtyřiadvacetiletá bronzová medailistka z Evropských her v kategorii do 53 kilogramů. „Taekwondo je pro mě ideální sport, jsem rvavý typ. Člověk se na tréninku může odreagovat.“

Studovala bezpečnostní management na policejní akademii, teď pokračuje v magisterském studiu na fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, obor civilní nouzové plánování. Na Evropské hry odjížděla s cílem získat medaili. A uspěla. Odveze si bronzovou vzpomínku. „Je to naprosto skvělé. Kdyby mi to ráno někdo řekl, nebudu tomu věřit. Ale dala jsem do toho všechno, tak se to vyplatilo,“ řekla Dominika Hronová.

Co se od rána změnilo?

„Jak člověk postupuje boji dál a dál… Prohrála jsem ve čtvrtfinále, ale když jsem dostala druhou šanci, byl to pro mě jasný signál, že jdu do toho a padne to tam, že to zvládnu.“

Postupně jste porazila Slovenku Briškárovou, prohrála se Španělkou Perez Parrado, v opravě ale zvítězila nad Kypřankou Pilavaki a v boji o bronz předčila Němku Elu Aydin. Který zápas byl nejtěžší?

„Určitě ten o bronz, protože tam to bylo nejvíc o nervy. Ale zase na druhou stranu jsem byla nejvíc soustředěná na ten boj.“

Můžete zápas o bronz trochu víc popsat?

„Do prvního kola jsem vstoupila docela jednoznačně, hned jsem vedla 7:0, a to už jsem si říkala: Jo, dneska to půjde, dneska je můj den. A pak mě Němka maličko dohnala, bylo to 10:7 před koncem. Pak jsem dostala kop do hlavy, ale naštěstí byl po čase. Trochu se mi ulevilo, že rozhodčí nakonec kop neuznali, takže to bylo první vyhrané kolo pro mě. Druhé kolo se vyvíjelo také ze začátku v můj prospěch.“

Ale skončilo 7:7.

„V taekwondu záleží na tom, která technika má vyšší váhu. Já jsem inkasovala jednu ránu na hlavu, což je za tři body, tudíž Němka měla výhodu a kolo šlo za ní. Do třetího kola jsme nastupovaly za stavu 1:1 na kola. Záleželo tedy na tom, kdo vyhraje – za tím šla medaile. Ve třetím kole jsem si fakt věřila, že to zvládnu. Chvíli jsem prohrávala, ale nakonec jsem to otočila ve svůj prospěch a díky trestným bodům na konci pro Němku jsem vyhrála.“

Turnaj na Evropských hrách je součástí olympijské kvalifikace, sbírají se body do žebříčku. Dostat se na olympijské hry je váš sen. Jak vidíte šance?

„Pro mě pravděpodobně postup ze žebříčku asi není aktuální. Ale příští rok se budeme chystat na turnaj, kde je možné se kvalifikovat, pokud se člověk probojuje do finále.“

Vaším sportovním vzorem je Max Verstappen. Jak často sledujete formuli 1?

„Pokud nejsme někde na turnaji, snažím se sledovat každý závod a fandit Maxovi. K formuli 1 jsem se dostala díky mému příteli, který vedl tým studentské formule, takže k tomu mám docela blízko.“