Rok před olympiádou nezávodí! Tým Samkové měl závodní prkna v lockdownu

Není jim do skoku. Snowboardcross patří k zimním sportům, na které se může Česko spolehnout, co se týče medailových úspěchů. Z posledních dvou olympijských her v Soči a Pchjongčchangu přivezl tým pod vedením trenéra Marka Jelínka zásluhou Evy Samkové zlato a bronz. Jenže šance na další medailové úspěchy se jim nyní značně komplikuje. Vždyť teprve tento týden odjíždí na první závod sezony.

V roce 2014 se dokázalo na hry v Soči nominovat trio českých jezdců a v roce 2018 do Pchjongčchangu dokonce čtyři závodníci. „Náš cíl je vozit nejenom medaile, ale rozšiřovat naši účast. V Rusku jsme měli dva kluky a Evku, v Koreji jednoho kluka a tři holky. Tým po Soči prošel a stále prochází generační obměnou a je potřeba si uvědomit, že Evka je v něm v sedmadvaceti suverénně nejstarší,“ říká kouč Marek Jelínek.

Rozvoj mládeže a nadějných jezdců v juniorském věku ale nyní skoro stojí. Situaci ve  snowboardcrossu je totiž tento rok tristní. „Jsme zvyklí bojovat. Třeba v roce 2018 jsme vybírali peníze na crowdfundingovém webu HitHitu, aby mohlo jet co nejvíce juniorů na mistrovství světa na Nový Zéland a mohli reprezentovat na vrcholné akci a získali zkušenosti. Dlouhodobě nemáme v Česku tratě, a i když je sníh, tak  taháme děti po zahraničí a utrácíme peníze tam,“ upozorňuje Jelínek.

Jenže v současnosti je situace pro český reprezentační tým velice špatná. „Je to mega průšvih. Kvůli Covidu bylo omezené cestování, tím pádem tréninky a závody, včetně Světového poháru. Evka, Vendula Hopjáková, Honza Kubičík, nikdo z nich nemůže závodit. A samozřejmě stejně hrozná je situace na juniorských závodech a v Evropském poháru, kde se mladí musejí otrkat,” vysvětluje Jelínek složité období.

Sezona Světového poháru bude mít kvůli pandemii pravděpodobně jen tři zastávky.  „Snad 19. ledna odjedeme na svěťák do Itálie, kde by se mělo 23. a 24. ledna závodit. Jezdci počítají ještě se Světovým pohárem v Gruzii a finále svěťáku ve Švýcarsku. V plánu je mistrovství světa dospělých a juniorů v Rusku," nastínil Jelínek. V lednu se nakonec rozhodlo, že se příští měsíc uskuteční ve Švédsku i seniorské MS, kterého se v prosinci vzdala Čína kvůli koronavirové pandemii..

S podobnou situací se v době pandemie potýká více sportů a trpí jí mládež a celé generace sportovců. Zarážející je ale fakt, že ve snowboardcrossu se nekonají ani Světové poháry, tedy vrcholné akce.

„Biatlon jede, běžky jedou, alpští lyžaři jedou, skokani skáčou, ale my nezávodíme. Je to dané televizními právy a marketingem a tím, že jsme menší sport oproti lyžování. Třeba firmy přes oblečení podporují freestyle, ale my jsme rychlostní disciplína, máme jiné oblečení, lidé nás nejezdí. Za rok se prodá kolem 5000 prken na náš sport. To je ve srovnání s ostatními malinko. Globálně nemá Mezinárodní lyžařská federace ani generálního partnera pro snowboardcross, takže není pod tlakem závody pořádat,“ povzdechl si Jelínek.

„Budeme se rvát a stále hledáme řešení, jak alespoň co nejlépe trénovat. Rozhodně se doma neválíme u televize a jen nekoukáme na ostatní sportovce, jak závodí.“

Místa, kde se závody konají, bojují s dalšími obtížemi. „Trať je náročnější na přípravu. Prostě potřebujeme hodně sněhu. I proto se rušily na podzim závody, nejenom kvůli Covidu. Pořadatelům nestojí za to jít v této době do rizika, nemají často podporu od resortů, státu i sponzorů. Ale až si lidi zapnout za rok televizi při olympiádě v Pekingu, my pod tlakem budeme. Lidi budou chtít úspěch,“ dobře ví Jelínek.

Paradoxně ani na trati v Pekingu neproběhly tradiční předolympijské testovací závody. „Zrušilo se tam mistrovství světa i Světový pohár. Číňané nemají žádné závodníky, tak ani nejsou tlačení vnitřně tam trénovat a Mezinárodní lyžařská federace jim umožnila testovací závody zrušit bez náhrady.“

Eva Samková jako první žena v historii získala medaili na dvou po sobě jdoucích  olympijských hrách. V Pekingu 2022 by ráda přidala medailový hattrick.  „Jak jezdíme K.O. systémem, tak stačí jeden blbý start, jedna chyba v zatáčce, jedna soupeřka, co před vámi spadne nebo vám drbne do prkna a je konec. Klidně po 5 vteřinách závodu. Evka zvládla své olympijské závody neuvěřitelně takticky, fyzicky i psychicky. Rok skoro nezávodit, a pak chtít získat medaili, je ale na palici.“ Zoufá si kouč olympijské šampionky.

Čeští snowboradcrossaři se ale nevzdávají. „Budeme se rvát a stále hledáme řešení, jak alespoň co nejlépe trénovat. Rozhodně se doma neválíme u televize a jen nekoukáme na ostatní sportovce, jak závodí,“ říká odhodlaně Jelínek.

Ten stojí za vzestupem snowboardcrossu v Česku a v této disciplíně patří mezi světovou špičku. Styl ježdění jeho svěřenců a zejména Evy Samkové kopírují i alpské velmoce. Prvního svěřence přivedl na olympijské hry v Turíně 2016, ve Vancouveru 2010 reprezentovali Česko už závodníci dva, v Soči 2014 byla reprezentace tříčlenná a do Koreji 2018 odletěli čtyři reprezentantni. “Do Pekingu pět nedáme. Musí se vyjíždět body postupně ve svěťáku a to je nákladné. Muselo by nás jezdit dlouhodobě po svěťácích více.”

A jak se s bláznivou situací vypořádávají ostatní státy? „Italové nás nechali trénovat týden ve své trati, ale sami tam trénují už třetí měsíc. Chtěli jsme navázat tréninkem na tratích ve Švýcarsku, ale kvůli epidemiologické situaci v ČR tam musíme být 14 dní v karanténě. A to si nemůžeme finančně dovolit! V Česku stálé sportoviště nemáme, ale dlouhodobě nám vychází vstříc areál na Dolní Moravě. Tam trénujeme  v malých skupinkách a taháme se skútrem nahoru, protože vleky jsou zavřené. Spolu s místním areálem se nám podařilo postavit nejlepší trať v Česku v historii, protože jak jsou sjezdovky zavřené, dokázali jsme tam nahrnou dostatek sněhu. Až se otevřou trať se rozhrne, tak budeme jezdit ve Špindlu, kde nám Svaz lyžařů zajistí trať.”

Paradoxně tak covid přinesl i jednu pozitivní zkušenost. “ Nikdy v historii jsme neměli v Česku tak profi velkou trať, jako nám postavil areál na Dolní Moravě nyní. To jsou tréninky doma, o kterých budeme možná zase za rok jen snít,“ říká legendární snowbordcrossový trenér, kterému nikdo z jeho svěřenců neřekne jinak než Jelen.

Když už se podaří alespoň trochu trénovat, tak zase to není kde prodat, ale to není vše. „Když závody nejsou, tak kromě sportovního hlediska máme problém i ekonomický. Nejsme vidět, nemáme co nabídnout sponzorům.. A letos jsme mínus 250 tisíc za covidové testy, se kterými jsme v předolympijské sezoně nepočítali,“ vypočítává finanční ztráty Jelínek, který věří, že jednou se situace zlomí k lepšímu.

„Bojujeme, jak se dá. Paběrkujeme na tratích ostatních týmů v zahraničích, doumlouváme se u nás s areály, ale snad jednou budeme mít stálou chalupu na horách u sjezdovky, tam trať a budeme se tam točit se skikrossaři a budeme vozit ještě víc medailí.“