Překonal olympijskou křivdu! Judista Jákl zápasil o svůj sen v duchu fair play

Je jedním z nejznámějších českých judistů a kaskadérů. Petr Jákl starší se celý život řídil pravidly fair play. „Žít v duchu fair play je v podstatě způsob normálního života. Člověk se chová ohleduplně ke všem a podle pravidel, které odpovídají životnímu stylu,“ říká Jákl, který letos obdržel hlavní cenu Českého klubu fair play Českého olympijského výboru.

Petr Jákl měl i štěstí, že si našel sport, který je čistý, čestný a spravedlivý. „Filozofie juda je hlavním tahounem fair play,“ podotýká známý zápasník, jenž by nikdy nevyužil svých schopností, aby někomu záměrně ublížil.

„Člověk je natrénovaný na to, že si může být vědomý toho, co dokáže, kdyby ho například někdo přepadl. Ale musí být ohleduplný, aby nikomu při obraně neublížil.“

Platí to i v samotných zápasech, kdy ani jeden ze soupeřů nechce toho druhého zranit. „Já jako útočník jsem povinen dotáhnout soupeře tak, abych mu nic neudělal. I ten hod tomu musí být přizpůsobený. Z pohledu diváka s ním normálně praštím, ale ono to tak není. Už těsně před dopadem ho popotáhneme, aby měl možnost pád ztlumit,“ prozrazuje Jákl a vyzdvihuje krásu svého životního sportu. „Každý se pokloní, podá si ruku. Má to hodně do sebe. Judo mě dalo v životě všechno. I ženu jsem si našel při předvádění judistické exhibice.“

V životě ale Jákl zažil i těžší momenty. Právě díky judu a své životní filozofii se s nimi dokázal vyrovnat. „V roce 1964 jsme odjížděli na kvalifikační turnaj. Přijel se s námi rozloučit předseda Československého svazu juda. Řekl, že kdo udělá medaili, tak pojede na olympijské hry do Tokia. Udělal jsem stříbro a oslavovali jsme postup. Pak řekli, že je to finančně náročné a nejel sem,“ vzpomíná judista, který to tehdy jako křivdu nevnímal.

„Vůbec mi to jako křivda nepřipadalo. Naopak jsem si říkal, že na to ještě nejsem připravený a že bych si to nezasloužil.“ Horší bylo, že na další šanci účastnit se her musel čekat dlouhých 8 let. V Mexiku 1968 judo v programu her nebylo a Jákl se tak dočkal až v Mnichově 1972. „Pro mě to byl úžasná událost. Moc si toho vážím, že jsem tam byl.“

Ve sportu byl judista Jákl zvyklý na fair play jednání. O to horší zkušeností pro něj bylo, když se objevil v novém oboru. „Ze sportu a speciálně z juda jsem zvyklý na fair play a ve filmovém prostředí jsem byl bezradný, že tahle pravidla tam nefungovala. Dalo mi to hodně práce se tomu přizpůsobit. Bylo to nejhroznější,“ povzdechl si uznávaný průkopník mezi kaskadéry, který hrál přibližně v 350 filmech.

 „Je to opravdu hodně. Kdybych měl vypíchnout jeden film, na který vzpomínám, tak by to byl válečný film Most u Remagenu. Poprvé jsme jako čeští kaskadéři byli v americkém filmu a bylo to pro nás neuvěřitelné.“

Ve šlépějích otce kráčí i jeho syn Petr Jákl, který byl jako judista na olympijských hrách v Sydney 2000 a nyní je úspěšným filmovým producentem a režisérem. „Tátu si pamatuji jako symbol fair play. Vyprávěl nám mraky historek. Jak ho nutili, aby anabolika dával svým svěřencům a on to neudělal. Se sestrou to v nás zanechalo pohled na ten život, a jak důležité je hrát fair play a táta fair play hraje.“