Popáté na olympiádě! Sáblíková se dostala do exkluzivního klubu

Legendou českého sportu už rychlobruslařka Martina Sáblíková dávno je. V Pekingu vstoupí mezi legendy i v počtu olympijských účastí. Rodačka ze Žďáru nad Sázavou rozšíří řady těch výjimečných reprezentantů, jimž se podařilo na zimní olympiádě startovat pětkrát.

Do tohoto „exkluzivního klubu“ patří z Čechů zatím pouze pět sportovců – hokejista Jaromír Jágr, bobista Jan Kobián a zástupci běžeckého lyžování Kateřina Neumannová, Lukáš Bauer a Jiří Magál. V Pekingu se k nim přiřadí právě i Martina Sáblíková.

„Přístup k olympiádě mám asi pořád stejný. Olympiáda je svátkem všech sportovců, připravujeme se na ni s daleko větší vervou než třeba na mistrovství světa,“ vyznala se Sáblíková během tréninku na Peking.

Tak moc se tam chtěla probojovat, že v první fázi sezony vypustila z hlavy umístění v rámci Světového poháru. Že se jí nedařilo dostat na stupně vítězů nehrálo roli, důležitější byly výkony a dosažené časy.

Budu spokojená, když si budu moct říct, že jsem udělala maximum a můžu na sebe být pyšná

V prosinci v Salt Lake City, po pátém místu v závodě na tři kilometry, si mohla oddechnout: vyjde to. „Pro mě byla kvalifikace už taková malá olympiáda. Prošla jsem, takže mám splněno,“ usmívala se pak.

Kdysi ji hnalo, aby se na olympiádu probojovala, což se jí povedlo v Turíně v roce 2006. Pak z ní chtěla medaili; dokázala to v roce 2010 ve Vancouveru, a to hned třikrát. Pak chtěla medaile obhájit, což zvládla v Soči. Postupně se Sáblíková stala stálicí, bez které si zimu neumíme představit.

Pátou účast si připíše ve čtyřiatřiceti letech, tedy jako druhá nejmladší. Kateřině Neumannové bylo o rok méně, když si v Turíně heroicky doběhla pro zlato. Právě tam olympijský příběh Martiny Sáblíkové začal. Na slavnostním zahájení se jí dostalo cti nést českou vlajku, na pětikilometrové trati pak jako čerstvě plnoletá dokázala zajet juniorský světový rekord na pětce a jen necelou vteřinu zaostala za bronzem. „Tehdy mě to trochu zlomilo,“ přiznala s odstupem času.

Nabízelo by se říct, že ji „bramborová“ zkušenost zocelila, ale nejspíš by to nebyla pravda. Sáblíková mezi nejlepšími toužila být od začátku. Proto v Turíně, i když v té době ještě stále trénovala a závodila na Vysočině na rybníku, čtvrté místo obrečela.

„Hrozně ráda bych řekla, že si i do Pekingu jedu pro medaili, ale sama vím a cítím, jak je to těžké. Jak je těžké stát na startu a poprat se s novou zdravou krví mladých holek. Budu spokojená, když si budu moct říct, že jsem udělala maximum a můžu na sebe být pyšná,“ uvažuje elitní světová rychlobruslařka.

Doma už má z olympiád šest medailí. Největší euforii si prožila ve Vancouveru, kde na stupně vítězů mašírovala třikrát. Jaromír Jágr ji tam po triumfu na trojce hecoval: „Ještě jedno zlato a dám ti podpis.“

Sáblíková to dokázala, vyhrála i na pětce a navrch brala šokující bronz na patnáctistovce. Doma se děti hrnuly na rychlobruslení, oddíly zažívaly nápor nových zájemců.

Sáblíková tehdy přímo ve Vancouveru Jágrovi gratulovala k jeho 38. narozeninám. K tomuto věku nyní zvolna sama míří. „Musím na sebe dávat větší pozor. Dělat víc cviků, které jsem dřív nedělala. Ve dvaceti šlo všechno samo, teď je potřeba tělu pomáhat. Strašně důležitý je pro mě spánek,“ říká.

Opatrná musí být i proto, že se v tréninku na Peking nedávno při pádu vlastní bruslí pořezala na stehně. Zranění naštěstí nebylo vážné, osm stehů ránu vyřešilo. Po nejnutnější pauze už byla Sáblíková v italském Collalbu zase na ledě. „Každý den je v přípravě potřeba,“ hlásila.

Věří, že do Pekingu nepoletí s takovými otazníky stran vlastního zdraví jako před čtyřmi lety do Pchjongčchangu. Tehdy ji záda bolela tak, že si nebyla jistá, zda bude vůbec na startu. „Hodně bolestivá olympiáda,“ vzpomíná dodnes.

Nakonec z toho bylo stříbro na pětce, a Sáblíková na stupních vítězů vyskočila snad ještě víckrát, než když slavila svá zlata. „Však to pro mě bylo jako zlato. Vůbec jsem se stříbrem nepočítala. Zážitek z této olympiády je naprosto nezapomenutelný,“ řekla.

V Pekingu se Sáblíková může těšit i na další setkání se svým někdejším vzorem, Němkou Claudií Pechsteinovou. Ta bude ve svých devětačtřiceti pod pěti kruhy závodit už poosmé, chtěla by být i vlajkonoškou.

„Claudia, stejně jako Jágr, jsou lidé, kteří sport milují a já je obdivuji. Ani já si nedokážu představit, že bych teď skončila,“ naznačuje česká reprezentantka opatrně. Že by se vydala za čtyři roky do Itálie nevylučuje. „Nahlodalo mě, když bylo Itálii uděleno pořadatelství. Byla by to po dvaceti letech hezká olympijská tečka. Nechávám to otevřené,“ říká tajemně. Teď je tady Peking.