Podvod v maratonu i vypitá láhev vína na ex po vítězství! Znáte pikantní historii první olympiády?

Datum 6. dubna 1896 se významně zapsalo do historie. V tento den totiž byly slavnostně zahájeny první novodobé olympijské hry v Aténách. Jak tehdejší olympiáda vypadala, a co se dělo na sportovištích i mimo ně, zjistíte v knize Athény 1896: Znovuzrození olympijských her, kterou vydal Český olympijský výbor.

První moderní olympijské hry se konaly symbolicky v jejich starověkém rodišti, v Řecku. Sportovci ze čtrnácti zemí soutěžili v devíti sportech. Závody v jachtingu a veslování se kvůli nepřízni počasí nekonaly. Nejúspěšnější výpravou byli Američané, závodníkům vévodil Němec Carl Schuhmann, který v zápasu a gymnastice vybojoval hned čtyři zlaté medaile.

Největší aplaus sklidil domácí běžec Spyridon Louis za vítězství v maratonu. Čeští sportovci v Aténách sice nestartovali, ale účastnil se jich člen Mezinárodního olympijského výboru Jiří Guth Jarkovský. Tomu se tehdy povedl velice důležitý počin.

Podvod v maratonu

První novodobý maraton běželo osmnáct závodníků a z toho deset doběhlo do cíle. Za jásotu tribun naplněných k prasknutí proběhl cílem na olympij­ském stadionu jako vítěz Spyridon Louis v čase 2:58:50 hodiny. Na místě byla celá královská rodina, ministři i di­plomatický sbor. K radosti všech Řeků doběhl druhý Charilaos Vasilakos a na třetím místě další krajan Spyridon Velokas. Ten byl ale později diskva­lifikován a jako třetí se uvádí Gyula Kellner z Maďarska (dříve Uherska).

U Velokase totiž došlo k podvodu, jelikož závod neabsolvoval celý. Část maratonu si zpříjemnil v koňském povozu, k čemuž se byl nakonec sám nucen přiznat.

Ženě nedovolili startovat

Maratonu se tehdy chtěla zúčastnit i třicetiletá Stamata Revithiová. Matku sedmnáctiměsíčního dítěte v mládí bavil dálkový běh a očekávala, že když se jí podaří získat nějakou publicitu, mohlo by jí to pomoci k nějakému zaměstnání. Ženy se sice na olympijských hrách účastnit závodů nemohly, ale to Revithiovou neodradilo. Odcesto­vala do Marathonu a rozhodla se běžet následující den po oficiálním ma­ratonském běhu.

Organizační výbor ji totiž odmítl přihlásit do závodu. Oficiálně z dů­vodu vypršení lhůty pro účast, avšak skutečným důvodem bylo, že je žena. Maratonskou trať tak běžela sama. Před star­tem si nechala od starosty podepsat prohlášení, které dosvědčovalo přesný čas, kdy vyrazila z vesnice. Revithiové bylo zamezeno běžet až na stadion, ale v Parapigmatě ji zastavilo několik řeckých vojenských důstojníků. Požádala je, aby jí podepsali vlastnoručně psaný protokol, který měl stvrdit čas jejího doběhu do Athén. Novinářům současně sdělila, že se chce setkat s generálním sekretářem Řeckého olym­pijského výboru Timoleonem Philemonem a předat mu tento dokument v naději, že on nakonec její úspěch uzná.

Protokol se bohužel historikům a badatelům nalézt dodnes nepodařilo a o Stamatině životě po maratonu a po skončení olympijských her se také nic neví. Není tedy ani známo, zda se s tajemníkem Philimonem nakonec opravdu setkala či jestli se jí eventuálně podařilo v Athénách práci sehnat.

Vítězství zapil lahví vína

Francouzský šermíř Eugène-Henri Gravelotte se do her v Aténách zapsal skvělým výsledkem v olympijském turnaji, ale i následnou oslavou. Ve fleretu porazil všechny své soupeře a triumf oslavil vypitím celé lahve retsiny, což je tradiční řecký alkoholický nápoj, druh bílého vína s přídavkem borovicové pryskyřice. Gravelotte byl hrdinou nejen na planši. O 20 let později dostal mnoho ocenění za boje v první světové válce, která skončila v roce 1918.

Velký úspěch pro Čechy

Na zasedání MOV v Aténách se jednalo o tom, jak organizovat olympijské hnutí v nižších článcích, zda na bázi mezinárodní, či mezistátní. Čech Jiří Guth Jarkovský podporoval nacionální princip, protože přijetí státního znamenalo vyloučení Čechů z mezinárodního olym­pijského hnutí.

Ve svém vystoupení seznámil přítomné členy MOV s národ­nostní situací v Rakousku-Uhersku a navrhl pro ně specifické řešení: „Velké národnosti, které jsou jeho částí, musí mít každá zvláštní výbor, existence Maďarského výboru a Českého výboru nezahrnuje dostatečně účast ostat­ních národností.“ V Athénách se Guthovi podařilo přesvědčit většinu přítomných, zvláště si získal podporu Coubertina, a tak bylo na dlouhá léta rozhodnuto, že v jednotlivých územních celcích budou olympijské hnutí organizovat a pro­pagovat národní, a nikoliv státní olympijské výbory. Česká země tak mohla až do rozpadu monarchie startovat na olympijských hrách s vlastní výpravou.

Pokud se chcete dozvědět více o prvních olympijkých hrách, můžete si zakoupit knihu Athény 1896: Znovuzrození olympijských her, kterou vydal Český olympijský výbor a Česká olympijská akademie.