Pešán věří v novou zlatou generaci! „Ponaganskou kocovinu“ už snad máme za sebou

Na střídačce ho obklopují dva olympijští vítězové, šampioni z naganského turnaje století – Martin Straka a Jaroslav Špaček. Filipa Pešána s nimi spojuje jasná linka. „Všichni se chceme hokejem bavit, toužíme po úspěchu a neumíme prohrávat,“ říká třiačtyřicetiletý hlavní kouč českých hokejistů v rozhovoru pro Český olympijský tým. „V tom se shodujeme a od toho se odvíjí i naše společná práce.“ Její výsledky teď prověří v ostré zkoušce nadcházející mistrovství světa v Rize.

Předpokládám ale, že mezi vámi probíhá diskuze, a ne vždy spolu jednoznačně souhlasíte. Je pro vás důležitá tahle pluralita názorů?
Často se to nestává, protože hokej vidíme podobně a máme na něj velmi blízké názory. Pokud už se taková situace vyskytne, je důležité, že se svými názory netajíme, respektujeme je a dokážeme se domluvit.

I ego je součástí osobnosti každého trenéra, takže potlačit ho není vůbec snadné a bezezbytku to ani nejde.

Jaké vlastnosti podle vás musí mít dobrý trenér a co si pod tím pojmem vůbec představujete?
Trenér musí být férový vůči ostatním. Pohybuje se v kolektivu lidí s různými povahami, takže občas musí být i v dobrém smyslu „politik“. Především si ale myslím, že by se měl chovat podle toho, co hlásá, požaduje a prosazuje.  

Musí umět zvládnout či dokonce potlačit své ego?
Ano, ale i ego je součástí osobnosti každého trenéra, takže potlačit ho není vůbec snadné a bezezbytku to ani nejde.

Jak to máte vy?
Myslím, že podobně jako ostatní. Ego úplně potlačit neumím. Jde o to, vyvážit akcent na vlastní názory a zároveň se domluvit na kompromisech ve prospěch celku. 

V českém prostředí se často řeší, zda je nezbytné, aby měl trenér kolektivních sportů hráčskou minulost. Co si o tom myslíte?
Určitou hráčskou minulosti trenér potřebuje, ale nemusí být nutně na té nejvyšší úrovni. Důležité je, aby si v takovém případě vybral spolupracovníky, kteří ji za sebou mají.

Jak důležité podle vás je, aby se trenéři vzdělávali? A jaká je situace ohledně vzdělávání v hokejovém prostředí v Česku?
Jednoznačně to důležité je. Trenérské vzdělání má nesmírný význam ve všech patrech hokeje, včetně bývalých vynikajících hráčů. V České republice na tom ve srovnání s dalšími hokejově vyspělými zeměmi nejsme špatně. Myslím, že se s nimi můžeme srovnávat.

I trenéři jsou často vystaveni velkému tlaku. Co vám pomáhá udržet rovnováhu?
Nejvíc a nejčastěji sport, rodina nebo procházky se psem.

Co vás u svěřenců dokáže zaručeně vytočit?
Určitě neprofesionalita, a ne zcela stoprocentní přístup. Jinak řečeno: neloajalita hráče vůči klubu a týmu, za který nastupuje.

Důvěra a respekt

Bývalý fotbalista Karel Poborský tvrdí: Hodný fotbalista, špatný fotbalista. Platí to i u hokeje?
Ve všech případech ne, ale většinou ano. Aby tým vyhrál, potřebuje oba typy hráčů. „Klaďase“ i „zlobivce“, kteří dokáží táhnout za jeden provaz.

Nejdůležitější faktor ve vztahu trenér – sportovec. Který to je?
V první řadě upřímnost, vzájemná důvěra a respekt. Bez toho se v žádném sportovním odvětví neobejdete.

Co se ve vás odehrává, když vidíte, že kluci na ledě odvedli maximum, ale na výhru to nestačilo?
Pocity trenéra jsou v takovém případě podobné těm hráčským – v první chvíli převládá obrovské zklamání.

Může ještě v Česku vyrůst zlatá generace? Nebo my rodiče, třeba někteří trenéři, systém, příliš dětem umetáme cestičku životem (i sportem) a jim pak chybí konfrontace s realitou či odolnost jak fyzická, tak psychická?
Věřím, že ano. „Ponaganskou kocovinu“ už snad máme za sebou. Spousta práce nás ještě čeká, ale některé systémové změny se už začínají projevovat a jsem přesvědčen, že těch pozitivních dopadů bude víc a víc.