Padel? První Češky na Evropský hrách se shodují: Nemůžeme udělat ostudu

Je zábavnější a prostředí i atmosféra je přátelštější. Populární tenis se v posledních měsících vypořádává s novou konkurencí – padelem. Čím dál populárnější raketový sport se hraje na menším kurtu a autové čáry jsou obehnány zdmi, o které se může hrát. Padel je tak podstatně rychlejší a hraje se pouze v párech. Kombinace tenisu a squashe přitáhla i čtyřiadvacetiletá dvojčata Annu a Adélu Zemanovy, které budou Českou republiku reprezentovat při premiérové účasti padelu na Evropských hrách.

Jak a kdy jste se dostaly k padelu?
Adéla: Od pěti let jsme hrály tenis za různé pražské kluby. Když se na Písečné v Bohnicích roku 2015 postavily vedle tenisových hřišť padelové kurty, zkusili jsme si tento nový sport.
Anna: Začal nás bavit víc než tenis, a to platí dodnes. Padel je zábavnější, prostředí a atmosféra je přátelštější.
Adéla: Ale určitě jsme vděční tátovi, že nás dovedl k tenisu. Většina hráčů padelu v Česku přešla z tenisu, a i nám zkušenosti z podobného sportu hodně pomohly.

S tenisem jste definitivně skončily?
Adéla: Anička trénuje děti, já jsem teď po dlouhé době hrála turnaj.
Anna: Určitě jsme si říkaly, že bychom začaly opět hrát kvůli fyzičce. Tenisový trénink je skvělý na kondici.

Je to splněný sen a máme radost z toho, že nás táta uvidí v televizi. Padel děláme i pro něj.

Po jak dlouhé době jste si uvědomily, že se padelu chcete věnovat naplno na úkor tenisu?
Adéla: Určitě ne hned, přibližně po dvou letech.
Anna: Uvědomovaly jsme si, že padelová konkurence v Česku není tak velká. Chtěly jsme využít toho, že jsme dvě a máme společnou energii. Většina holek u nás nemá stálé partnerky, my hrajeme všechno spolu.

Kdo měl dle prvních tréninků větší talent na padel?
Anna: Buďme upřímné, byla to Áďa. Ale teď postupem času, se to otáčí (smích). Ze začátku byla motivovanější, ale teď jsme na tom stejně.
Adéla: Asi jsem měla větší talent, ale vyrovnalo se to. Naše hlavní zbraň je sehranost. Trénujeme, hrajeme, žijeme spolu. Víme, co od druhé očekávat.

Jak moc trénujete?
Adéla: Tréninky máme třikrát týdně, do toho hrajeme i zápasy. Teď se padelu věnujeme hodně, i když je těžké skloubit to s prací a školou.
Anna: Makáme hlavně kvůli Evropským hrám, protože tak velká akce může být jednou za život. Já mám ještě dvakrát týdně tenis a snažím se běhat. Áďa má zase speciální kondiční trenérku Janu na posilování.

Vzájemně se očividně znáte jako s málokým. Jaká je nejsilnější hráčská stránka vaší sestry?
Adéla: U Aničky je to hlava a podpora. Já se v podporování ještě potřebuju trochu zlepšit, ale snažím se.
Anna: A nechceš třeba zmínit nějaký úder, co mi jde? (smích). Anna: Platí. Promiň Áďo, máš pravdu. Ségra je silná ve volejích, hře u sítě a pohybu všeobecně. Na její mrštnosti se pozitivně projevuje posilovna.

Proč se vlastně v padelu nehraje i dvouhra?
Anna: To by fyzicky nešlo. Hráči by běhali po kurtu a nic by nestíhali. Jak je menší kurt, člověk může dát větší rány a pak se míč odráží všude.
Adéla: Na tréninku je trenér plus jeden hráč v pohodě, ale hrát takhle zápasy nelze.

Padel je díky zdem kolem hřiště rychlý a plný náhlých změn pohybu. Co na to říká vaše tělo?
Adéla: Protahujeme se během dne, před i po trénincích a zápasech. Před výkonem je potřeba dynamická rozcvička, výpady, dřepy a podobně. Na regeneraci je skvělá akupresurní podložka.
Anna: Je strašně důležitá i obuv, pořádně si utahovat boty. Já jsem si dvakrát nebo třikrát vyvrtnula kotník, ale nechci nikoho strašit. Máme problémy se zápěstími, chodíme na fyzioterapii a na lasery. Ale není to žádná tragédie, pojďte zkusit padel!

Kdybyste měly milovníka tenisu přesvědčit, aby šel zkusit padel, na co byste ho lákaly?
Adéla: Za nás určitě na větší legraci a příjemná posezení po zápasech.
Anna: Ano. Je zde uvolněnější atmosféra mezi sportovci i na turnajích s fanoušky. Na tenise je to trochu agresivnější, na padelu není takový tlak se prosadit.

Jak to je s penězi. Vydělávají si hráči v Česku?
Adéla: My jsme si hraním poprvé vydělaly letos na turnaji České padelové federace. Daly jsme pět set korun za startovné a vydělaly dva tisíce. Pro nás je to malé plus, neděláme to pro peníze.
Anna: Určitě plánujeme jezdit na turnaje do zahraničí, kde jsou částky za vítězství vyšší. Padel je pro nás priorita, ale chodíme i do práce a jsme vděčné za každou odměnu.

Čím se tedy živíte?
Adéla: Studovala jsem Vyšší odbornou školu pedagogickou a pracuji již třetím rokem jako družinářka. Moc mě to baví. O prázdninách bych chtěla začít trénovat děti v padelu.
Anna: Čerstvě jsem dostudovala magisterské studium Policejní akademie a pracuji v kanceláři, starám se o marketink. Vedle toho jsem tenisová trenérka a ráda bych se ségrou začala učit padel. Kdy jindy než teď, musíme makat, dokud jsme mladé.

Jste první Češky, které budou naši zemi reprezentovat na Evropských hrách. Jaký je to pocit?
Anna: Je to splněný sen a radost z toho, že nás táta uvidí v televizi. Padel děláme i pro něj.
Adéla: Táta nás dostal k tenisu a cítíme od něj velkou podporu. Takže jsme spokojené a moc se těšíme.
Anna: Ale zároveň je to zodpovědnost, protože jsme první a nemůžeme udělat ostudu.

Na co se těšíte nejvíce?
Adéla: Na atmosféru a na lidi z padelu. Některé už známe, hlavně ty ze sousedních zemí.
Anna: Láká nás i slavnostní zahájení. Jak budeme mít vlaječku a budeme mávat do kamery (smích).

A jaké máte ambice?
Anna: Předvést co nejlepší výkon. Zní to smutně, ale i kdybychom vyhráli jeden zápas, bude to super.
Adéla: Konkurence je obrovská, navíc je to play-off, takže první prohra znamená konec.
Anna: Ale kdyžtak budeme fandit a užijeme si to v roli diváka. Jak jsem říkala, je to přátelský sport, takže se vzájemně podporujeme.

Autor: Eduard Nosek