Omluvenky u tělocvikářky Emmons nefrčí. Dětem pomáhá odbourávat strachy z pohybu

Triumfovala na hrách v Pekingu 2008. Celkem vlastní kompletní sadu olympijských medailí. Je čtyřnásobnou maminkou. K tomu se věnuje fyzioterapii, a navíc taky učí ve škole. A i když bylo rozhodnutí stát se tělocvikářkou pro sportovní střelkyni Kateřinu Emmons výzvou, tak toho nelituje. „Hlavně si přeju, aby děti odbouraly své strachy. Mají třeba předsudky, že něco nezvládnou. Ví ale, že ve mně mají oporu a já se je snažím podpořit,“ říká.

Zkušenosti s učením už nějakou dobu sbírala. „Nejsem vystudovaný učitel, ale asi před šesti lety jsem začala externě učit konverzaci v angličtině,“ líčí Emmons a pokračuje: „Teď se paní ředitelce stalo, že jí odešel tělocvikář a požádala mě, jestli bych to nechtěla vzít. Chvilku jsem přemýšlela, protože je to už větší závazek. Ale pak jsem si řekla, že to nějak zvládnu. První dvě hodiny jsem z toho byla nervózní, ale teď je to super.“

Často se setkává s tím, že děti mají pocit, že na něco nemají. Třeba proto, že nejsou tolik obratné. „Nejsou natolik silné, aby si řekly, že to zvládnou,“ popisuje. Jak tedy k řešení těchto situací přistupuje? „Mluvím s nimi jako s lidmi a na rovinu. Řeknu: ano, máš problém, nejsi tolik obratný, ale to nevadí, já taky nejsem obratná. Tak se podíváme na nějaká cvičení, která ti pomůžou. Nebo jsou jiné způsoby, jak se k tomu dostat. A když budeš chtít, tak to můžeme zkusit,“ vypráví olympionička. „Těší mě, když to posuneme a když to zkusí. Mají pak radost, když vidí, že cesta tam bude, jenom to bude chtít snahu.“

Hlavně si přeju, aby děti odbouraly své strachy. Mají třeba předsudky, že něco nezvládnou. Ví ale, že ve mně mají oporu a já se je snažím podpořit.

Že se její výuka setkala s úspěchem se jí potvrdilo i na nedávných třídních schůzkách. „Jedna maminka říkala, že její syn chodí na tělocvik rád, protože je pochválený, i když mu předtím něco nešlo," říká nejúspěšnější česká sportovní střelkyně s úsměvem.

V rámci hodin se navíc s žáky zapojila i do Olympijského víceboje. „Je to hrozně hezká akce a líbí se mi, že můžeme děti v průběhu let sledovat. A navíc když se řekne něco s přídavným jménem olympijský, tak to děti táhne a jsou z toho nadšené,“ líčí. Že je přitom učí olympijská šampionka však příliš nevnímají. „Malé děti to určitě ani neví a ty větší si mě vygooglily. Berou mě ale jako paní učitelku Emmons, i když mě občas něčím pošťouchnou,“ dodává.

Učení je pro ni o předávání. Fyzioterapie ji pak zase nutí přemýšlet o lidském těle. Kombinace různých aktivit jí vyhovuje. „Zjistila jsem, že jsem člověk, co nemůže být na jednom místě a mít dny jednotvárné. Možná je to tím, že jsem byla právě u sportu. Tam není žádný den stejný. A ta potřeba změn ve mně zůstala,“ uzavírá.