Nenechám vyhrát strach, říká Pančochová, která bude v Pekingu snowboardový unikát

Na snowboardu nezná Šárka Pančochová moc příjemnějších pocitů, než když letí dvacet metrů vzduchem nebo dělá oblouk prašanovoou zatáčkou a čas se u toho zpomalí. Jedna věc by se ale přece našla: kdyby si za to v Pekingu došla ještě pro medaili. Ta zůstává jejím snem.

Šárku Pančochovou můžete znát z olympiády ve Vancouveru před dvanácti lety jako správně „střelenou“ holku s prknem pod nohama, pro kterou nic nebylo tak ulítlé, aby to nestálo za vyzkoušení. Nebo jako ranařku, jedoucí v roce 2014 v Soči slopestyle tak, že z toho mohla být buď placka, nebo drsný pád – a bylo z toho to druhé. Nebo jako bojovnici, přibrzděnou v Pchjongčchangu v roce 2018 zdravotními potížemi a dlouhými rekonvalescencemi po operacích ramen.

Nebo ji možná poznáte zakrátko při jedné z tří disciplín dámského freestyle snowboardingu v Pekingu. Ano, rodačka z Uherského Brodu je unikátem nejen v tom, že se chystá na svoji čtvrtou olympiádu, ale i proto, že se kvalifikovala jak pro slopestyle, tak na U-rampa i na Big Air. „Jsem jediná mezi muži i ženami, kdo se dokázal kvalifikovat ve všech třech disciplínách, což mě těší,“ prohodí jaksi mimoděk.

Vytahování k ní nepatří, bojácnost ale taky ne. „Rampě jsem dala trochu víc, podařilo se mi vyjet body a je super, že jsem jediná, komu se podařila kvalifikace na všechno. Pokusím se to proměnit v něco hezkého. Na olympiádě je to časově hodně náročné, rampa bývá jinde než slopestyle,“ připomíná.

Myslím si, že jsem v nejlepší formě, v jaké jsem kdy byla.

Čím víc pokusů, tím víc šancí na medaili bude, může si Pančochová říkat před začátkem olympiády. Tenhle cenný kov někdejší juniorské mistryni světa v Big Airu a pozdější držitelce křišťálového globu v celkovém hodnocení Světového poháru ve freestylových disciplínách ještě uniká.

„Myslím si, že jsem v nejlepší formě, v jaké jsem kdy byla. Ještě bych pár triků potřebovala najet, ale ráda bych zajela dobrou jízdu a zabojovala o medaili. A když ne? Pak budu ráda, že jsem tam byla, že jsem mohla reprezentovat, a že se mi podařilo kvalifikovat na svoji čtvrtou olympiádu, což je velký úspěch,“ poměřuje svoje vyhlídky.

V jedenatřiceti letech v sobě kloubí zkušenost, výkonnost i životní nadhled. Není to dlouho, co si vzala svoji životní partnerku Kaileen Lareeovou, a stala se tak nevlastní matkou její devítileté dcery. Nemá problém být hlasem celé komunity, volající po manželství pro všechny bez rozdílu pohlaví. Na svazích ví, jaké je to vracet se po zranění. „Měla jsem jich víc jak dvacet,“ počítá od oka.

Není divu, že se musela naučit ovládat nejen prkno, ale i svůj strach. „Nemám ráda, když na něco mám a strach by mi to měl překazit. Nenechám ho. Snažím se to sama sobě vysvětlit. Mám natrénováno, naježděno, dokážu to, říkám si. Pak je to fight and flight. Strach je tam ve finále zbytečně,“ zanáší si do hlavy.

Kdysi si jako dvanáctiletá si snowboard „vymodlila“ na rodičích, když ho viděla u bráchy, a radost, kterou z něho měla tehdy, jí vydržela dodnes. „Už to dělám nějakou dobu. Motivace někdy odejde, snažíš se ji najít a dostat zpět a motivovat se do závodů. Když si ale člověk užívá hlavně tu cestu k cíli, tak je mu ve finále jedno, jestli cíle dosáhne, nebo ne. Ví, že si svoji cestu užil. Podle toho teď jedu,“ vypráví odvážná mladá žena.

Tam, kde jiní možná pořád ještě trnou, jak si na olympiádě povedou, je Pančochová klidnější i díky atmosféře, panující ve freestyle snowboardingu. Nebývá zvykem, aby si soupeři navzájem přáli, slavili spolu úspěchy jednoho z nich a navzájem si pomáhali k zlepšování výkonnosti.

„Freestyle snowboard je takový. Jezdíme hodně spolu, trávíme spolu hodně času, někteří sportovci mají stejné sponzory a jezdí společně na jejich akce. Snowboard je nudný, když ho člověk dělá sám. Trávit čas s kámoši, ukázat jim nový trik, který se naučil, to je už o něčem jiném,“ vysvětluje česká reprezentantka.

Přesně takové naladění čeká i od olympiády, největšího ze sportovních svátků, kde jde o dosažení životních met . „Když se kouknu na ostatní sporty, tak tam lidi spolu nekámoší, jedou si každý to svoje. Freestyle je jiný. Abychom se zlepšovali, musíme jezdit spolu. Moje nejlepší kamarádky jsou teď Rakušanka a Slovenka. Pomáháme si v tricích, já radím jim, ony mně. Závod není na čas, je o dovednostech, a když zajede neuvěřitelnou jízdu někdo jiný než já, radujeme se s vítězem a jsme šťastní za něho. Nikoho neraní, že nevyhrál zrovna on,“ poodkrývá Pančochová oponu svého sportu.

Není divu, že si ho tak zamilovala. Od loňska zkouší i novou disciplínou; pustila se i do freeridových závodů, tedy sjíždění kopců ve volném terénu. „Je to docela sranda. Je třeba to nakoukat, rozmyslet cestu a pak máte jeden pokus to sjet a předvést nějaké triky ze skalek. Je to úplně něco jiného, kreativita je tam větší. Můžu si vybrat svoji lajnu,“ líčí nadšeně.

Freeridové starty jsou ale zatím jen na zkoušku a rozptýlení. „Je to taková výplň po sezoně. Freestylu dávám, co to jde,“ ujišťuje Pančochová. Není divu, když je tady olympiáda!