Legenda Kreuziger končí: Čekají mě nové výzvy. U cyklistiky ale zůstanu

Konec jedné krásné kariéry. Historicky nejúspěšnější český silniční cyklista Roman Kreuziger se rozhodl přesedlat. Z profesionálního závodníka se stane sportovní ředitel cyklistické stáje. „Těším se na nové výzvy a na něco nového, co mě v životě čeká.“

Kdy ve vás uzrála myšlenka, že chcete definitivně ukončit úspěšnou kariéru?

Nějakou dobu jsem o tom přemýšlel. Moc jsem chtěl na olympiádu a to, že jsem nebyl nominovaný do Tokiu, tak to byla taková tečka, protože do dalších her je to poměrně daleko. Rozmýšlel jsem, co bych mohl dělat dál. Nabídky na závodění jsem měl stále na stole a mohl jsem pokračovat dál. Závodění už mě ale tolik nenaplňovalo. Neměl jsem z toho takovou radost, jako třeba mám z tréninku. Cyklistiku mám ale pořád rád. Na kole neustále jezdím, ale na profesionální úrovni je to opravdu vyčerpávající.

Takže šlo o nezvratné rozhodnutí?

Po covidové pauze se mi nevracelo úplně lehce. Pak přišla nabídka z Bahrajnu, jestli bych nechtěl být sportovní ředitel týmu. Když jsem viděl, jak je to velký mezinárodní tým, jak funguje, že jsou na dobré vlně a vítězí, tak jsem si řekl, že to je dobrá chvíle na přechod od závodníka na jinou pozici u cyklistiky. Navíc se budu dál rozvíjet jako člověk. Nabízeli mi smlouvu na dva roky, ale přišlo mi fér se s nimi domluvit na roční smlouvě. Když budou spokojení a mě ta práce bude naplňovat, tak můžeme kontrakt prodloužit.

Co vám proběhlo hlavou, když jste se rozhodl skončit?

Doma jsme se o tom bavili se ženou, která mi byla velkou oporou. Říkala mi, že najednou nemůžu zůstat jen tak doma, když jsem byl celou kariéru 220 až 250 dní mimo domov mezi závody a soustředěními, že bych najednou tu volnost nedal. Musím být pořád aktivní, protože by mi to chybělo.

Když se ohlédnete za kariérou, na které závody vzpomínáte nejraději?

Vítězství na Amstel Gold Race nebo i krásné šesté místo na mistrovství světa. Pak samozřejmě Tour de France, když jsem byl čtyřikrát v nejlepší desítce. Cestu mi otevřelo i to, že jsem v roce 2008 vyhrál závod kolem Švýcarska.

Myslíte si, že vám bude na startu závodu cukat v nohách a budete mít chuť naskočit zpátky do sedla?

Ještě si to pořádně neuvědomuji, že si příště na dres nepřipíchnu startovní číslo, ale sednu si během závodu do auta. Ale nemrzí mě to. Měl jsem bohatou kariéru, která byla každým rokem úspěšná. Těším se na nové výzvy a na něco nového, co mě v životě čeká. Nechtěl sem být doma, protože bych to nevydržel. Vždycky jsem si sezonu a budoucnost dobře plánoval, ať už šlo třeba o výběr závodních týmů, aby to všechno do sebe zapadalo.

Už se pomalu sžíváte se svou novou rolí?

Cyklistiku sleduji i když nejsme osobně na závodech. Dívám se na ni v televizi a mám i na tabletu puštěný další závod, protože mě posouvalo jako závodníka to sledovat, jak se závody vyvíjí, který tým je na tom dobře, jakou strategii nastavují. To teď bude i můj nový úkol vše sledovat. Nervózní na startu určitě budu. I v tom autě to bude hodně stresující a výživné. Vždycky jsem se smál sportovním ředitelům, kteří jako první usínali po etapě v autobuse cestou na hotel, a teď mě to taky čeká.

Takže to budete mít během závodu hodně náročné.

Budu řídit, mluvit k závodníkům, poslouchat rádio s organizátory, kteří říkají, co se děje v závodě. Fyzicky to nebude tolik náročné, ale hlavně psychicky. Budu muset i přejít na tu administrativní práci. V Bahrajnu je to společnost o sto zaměstnancích. Musí být vše sladění a aby vše fungovalo. Tým má sídlo v Lublani ve Slovinsku. Hlavně budu pracovat z domova, ale musím být hodně v kontaktu se závodníky. Čekají mě jednorázové závody na klasikách, a pak ještě etapové závody.

Budete mít ještě dost času pokračovat ve vašich projektech jako je kampaň Ukaž respekt?

Tým o tom ví, že mám tyto aktivity jako Ukaž respekt. Nešlo nám především o ten zákon, který byl letos schválen sněmovnou, ale aby byl na vozovce vzájemný respekt mezi cyklisty a řidiči. V Čechách se to zlepšilo. Je důležité tyto projekty dělat a vysvětlovat veřejnosti, jak se máme chovat na silnicích. Nejen z pohledu řidiče, ale i cyklisty.

Skvělý je i váš projekt Grupeto, ve kterém propojujete profesionální cyklisty a amatéry.

To ano. Na Grupetu je skvělé, že člověk poznává lidi z různých oborů. U stolu si tolik neřeknou jako na tom kole, kde se lidé víc otevřou. Dřív se dělali schůzky hodně na golfu a teď se to přesouvá na kolo. Líbí se mi takhle lidi propojovat a dělat to, co nás baví.

A není ještě možné, že si to během sezony rozmyslíte a vrátíte se jako závodník do profi pelotonu?

Věk člověk nezastaví. Na kole jezdit budu dál rekreačně, ale určitě už ne závodit.