Kouč zlatého muže Lacina aneb Kdo probudí ukrutného Krpálka

Jako by mohl číst jeho myšlenky nebo momentální rozpoložení. Jen málokdo zná Lukáše Krpálka líp než on. Vždyť i ráno před zlatým olympijským zápasem prorokoval: „Dneska bys mohl vyhrát!“ A povedlo se. Český judista v Riu 2016 zvítězil. „Ten pocit jsem prostě měl,“ usmívá se jeho kouč Petr Lacina.

 

Co se odehrává Krpálkově hlavě je podle něj dobře rozpoznatelné. „Zrovna na Lukášovi je to vidět hodně,“ líčí Lacina. „Tlak si na sebe umí vytvářet i sám a měl to tak, i když byl mladší. Snažím se ho rozptýlit ve smyslu: jsou to ti stejní soupeři, ta samá žíněnka, stejní rozhodčí, pořád to stejné judo. Je jedno, kde se závodník momentálně nachází.“

Do stavu flow ho pak dostávají většinou soupeři nebo rozhodčí. „Třeba když se nepere tak, jak má, a rozhodčí ho potrestá, nebo ho soupeř hodí, dostane se do transu,“ popisuje osmačtyřicetiletý kouč. „No, v jeho případě je to slabé slovo – dostane se do strašlivého transu. Pak teprve začne ta pravá mlejnice a dává tam toho ukrutnýho Krpálka.“

Syndrom Jágr

Trénovat ostříleného borce vyžaduje vzájemný soulad a respekt. „Já to řídím, ale Lukáš samozřejmě trénuje i podle svého pocitu. Tohle není o Lacinovi, to je o Krpálkovi. Já jsem tam od toho, abych mu pomáhal,“ myslí si Lacina. „Největší penzum práce přichází, když se mu nedaří. Mým úkolem je vrátit ho zpátky na jeho cestu.“

Co se však musí sejít, aby mohl vyrůst další Krpálek? „Byli bychom rádi, kdyby takový vyrostl, ale bude to hodně těžké. Úplně klidně bych to přirovnal k takovému syndromu „Jarda Jágr“. Lukáš dokázal to, k čemu se nikdo jiný ani nepřiblížil a neustále zdolává další mety. Myslel jsem si, že tohle snad ani nejde. Sejít se prostě musí úplně všechno: talent, práce, vytrvalost.“

A navrch myšlení vítěze. „Lukáš má totální myšlení šampiona. Pro mě je to takový zlatý muž. My se pereme buď o třetí místo nebo je ve finále. A on má obrovskou úspěšnost toho bronzu a zlata,“ vysvětluje trenér Lacina. „Jde to tam dát a nic jiného ho nezajímá.“